Döbereinerova lampa je jedním z prvních zapalovačů. V roce 1823 ji vyvinul německý chemik Johann Wolfgang Döbereiner. Zapalovač se vyráběl přibližně do roku 1880. Originální Döbereinerovy lampy jsou dodnes k vidění na zámku v Heidelbergu a také v Německém muzeu (Deutsches Museum).
Zapalovač funguje na základě chemické reakce mezi vodíkem a kyslíkem. Ve skleněném válci (a na obrázku vpravo) je kyselina sírová. V otevřené láhvi (b) je zinek a nahoře je ventil. Pomocí páčky (f) se láhev otevře. Poté do láhve vteče kyselina sírová. Když se dostane ke zinku, začne probíhat reakce. Vzniká při ní vodík.
Z n + H 2 S O 4 ⟶ Z n 2 + + S O 4 2 - + H 2 ↑ {\displaystyle \mathrm {Zn+H_{2}SO_{4}\longrightarrow Zn^{2+}+SO_{4}^{2-}+H_{2}\uparrow } } 
Vodík může z láhve vytékat v horní části. Vedle ventilu se nachází platina. Plynný vodík musí platinu obejít. Vodík a kyslík ze vzduchu reagují díky katalytickému účinku platiny. Směs plynů (nazývaná kyslíkovodík) pak hoří, protože reakce je exotermická, a vzniká voda.
2 H 2 + O 2 ⟶ 2 H 2 O {\displaystyle \mathrm {2\ H_{2}+O_{2}\longrightarrow 2\ H_{2}O} } 
K zastavení této reakce stačí láhev zavřít, to znamená, že je třeba uvolnit páku. Vodík již nemůže z láhve odcházet a zatlačí kyselinu sírovou zpět do skleněného válce.
