V novém divadle Derby Playhouse byla uvedena hra My Fair Lady. V první sezóně byl uveden také Hamlet a Alan Bates v Rackovi. Prvních pět sezón byl stálým režisérem Mark Woolgar. Hrály se hry Shakespeara, Shawa, Ibsena, Ayckbourna, Ortona a Cowarda.
V roce 1980 nastoupil Christopher Honer do divadla jako umělecký ředitel. Během následujících sedmi let se v divadle hrály například inscenace All My Sons s Mirandou Richardsonovou, Piaf s Caroline Quentinovou, The Resistible Rise of Arturo Ui s Benem Robertsem v hlavní roli. Mezi nové hry patřily The Brewery Beano Ronyho Robinsona a The Conspirator Dona Shawa. Mezi kasovní úspěchy patřily hry Funny Peculiar, Having A Ball! a Blood Brothers. V této době zajišťovalo celoroční program inscenací Studio Derby Playhouse pod vedením Johna Northa, Davida Milnea a Claire Groveové. Pořádalo také zájezdy pro veřejnost a program Theatre in Education.
V roce 1987 se uměleckou ředitelkou stala Annie Castledine. V následujících třech letech se v Playhouse objevil zcela jiný styl divadla. Byly uvedeny hry Nevinná paní, Hodina dětí a Tma nahoře na schodech a klasické hry jako Domeček pro panenky a Jana Eyrová. Mezi další hry patřily Arsenic and Old Lace, Gaslight a Noises Off spolu s novými díly, jako jsou Sunday's Children, The Queen of Spades, Selling the Sizzle a Self Portrait. Proběhla řada koprodukcí se společnostmi Shared Experience, Paines Plough a Temba. V tomto období se inscenace divadla staly známými díky silnému vizuálnímu ztvárnění na jevišti. Divadlo Playhouse se dostalo do užšího výběru na cenu Prudential Awards.
V létě 1990 rada hrabství Derbyshire snížila celý rozpočet na umění. Tím přišel Playhouse o 130 000 liber z příjmové dotace. Městská rada nabídla divadlu malý grant. Díky tomu mohlo divadlo pokračovat v činnosti. Podle Lyn Gardnerové, která píše v deníku The Guardian, "to byla Castledinova hlava, kterou rada požadovala jako cenu za to, že se uhradí deficit divadla". Castledine z divadla odešel.
Od léta 1990 do Vánoc 1991 vedl program výkonný ředitel David Edwards. Ten skončil inscenací hry Hobsonova volba. Ta získala cenu Asociace divadelního managementu (Theatrical Management Association) za nejlepší inscenaci celkově.
Na jaře 1991 byl Mark Clements jmenován uměleckým ředitelem. Jeho první sezónu zahájila inscenace And A Nightingale Sang. Inscenace hry Johna Godbera On The Piste se opakovala ještě v tomto roce a znovu v roce 2001. Godberovo dílo zůstalo oblíbenou součástí programu i během Clementsova působení. Během Clementsova působení byla do programu zařazena různorodá díla, od klasických děl, jako je Smrt obchodního cestujícího, Šťastná náhoda Aphry Behnové a Shakespearův Richard III, přes současná dramata, jako jsou Naši chlapci, Vzestup a pád Malého hlasu a Děti malého boha, až po nově objednaná díla, jako jsou Tess z d'Urberville, Vrazi z vášně a Krvavé peníze. Důležitou součástí programu se staly muzikály, včetně Pomády, Malého obchodu s hrůzami, Kabaretu a Vrahů. Pantomimy napsané Markem Clementsem a Michaelem Vivianem přilákaly o Vánocích rekordní počet diváků.
V roce 2002 společnost opustili Mark Clements a David Edwards. Karen Hebdenová byla jmenována výkonnou ředitelkou a Stephen Edwards kreativním producentem. V následujících letech si divadlo získalo díky svým inscenacím celostátní renomé. V divadle se hrály inscenace Sweeney Todd, Into the Woods, Company a Merrily We Roll Along. Ve třech z těchto inscenací hrál Glenn Carter. Jednou z nich bylo nové hudební drama Přistání na Měsíci, v němž hrál Buzze Aldrina. Scénář, hudbu a režii napsal Stephen Edwards. Přistání na Měsíci bylo v roce 2008 nominováno na cenu TMA v kategorii Nejlepší hudební produkce. Ze závěrečného představení byl pořízen originální záznam obsazení. Poslední inscenací souboru před jeho definitivním ukončením bylo The Killing of Sister George s Jenny Eclair v hlavní roli a v režii Cala McCrystala. Její uvedení skončilo 18. října 2008. Zbytek podzimní sezóny 2008, včetně vánoční inscenace Peter Pan, byl zrušen.