V meteorologii se cyklonou rozumí jakákoli oblast nízkého tlaku vzduchu se spirálovitě se stáčejícími větry. Cyklóny se na jižní polokouli otáčejí ve směru hodinových ručiček a na severní polokouli proti směru hodinových ručiček. Cyklóna je obecné označení pro různé typy systémů nízkého tlaku, jako jsou tropické cyklóny, extra tropické cyklóny a tornáda.
Největšími systémy nízkého tlaku jsou extratropické cyklóny a polární cyklóny se studeným jádrem, které leží v synoptické škále, což je v meteorologii horizontální délka 1000 km a více. Cyklóny s teplým jádrem jsou tropické cyklóny, mezocyklóny a polární nížiny, které leží v menší mezoměřítkové škále. Subtropické cyklóny jsou střední velikosti. Cyklóny se vyskytovaly i na jiných planetách mimo Zemi, například na Marsu a Neptunu. Například Velká rudá skvrna na Jupiteru a Velká černá skvrna na Neptunu.
Cyklóny se označují také jako hurikány a tajfuny. Skládají se z oka, oční stěny a dešťových pásem.
Proces vzniku a zesilování cyklon se označuje jako cyklogeneze. Extratropické cyklóny vznikají jako vlny v rozsáhlých oblastech zvýšených teplotních kontrastů ve středních šířkách, které se nazývají baroklinické zóny. Tyto zóny se smršťují a vytvářejí povětrnostní fronty, protože cirkulace cyklony se uzavírá a nabývá na intenzitě. V pozdější fázi svého životního cyklu cyklóny vytvářejí tzv. okluzní frontu. Dráha cyklony je pak v průběhu 2 až 6 dnů jejího životního cyklu řízena řídícím prouděním polárního nebo subtropického tryskového proudu.
