Cimabue — italský malíř pozdního středověku a mistr byzantské ikonografie

Život a dochovaná díla

Cimabue je považován za prvního velkého malíře ve Florencii, ale o jeho životě máme jen málo bezpečných zpráv. Mezi díla, jejichž autorství bývá v odborné literatuře považováno za jisté nebo silně pravděpodobné, patří mozaika Kristus v majestátu v katedrále v Pise a některé fresky v kostele svatého Františka v Assisi, z nichž bohužel mnohé byly poškozeny nebo přemalovány. Mnoho dalších děl je připisováno Cimabuemu na základě stylistické analýzy, avšak autorství zůstává v některých případech sporné.

Nejznámějším obrazem tradičně připisovaným Cimabuemu je "Madona od Santa Trinita", což je oltářní obraz vytvořený pro kostel Nejsvětější Trojice. Tento obraz se dnes nachází v galerii Uffizi ve Florencii a je často uváděn jako ukázka přechodu od formální byzantské maestáty k většímu důrazu na objem a lidské citové projevy. Předpokládá se, že namaloval také dva velké krucifixy, které visely v kostele svatého Dominika v Arezzu a v kostele Svatého kříže (Santa Croce) ve Florencii. Krucifix ze Santa Croce byl vážně poškozen při povodni a dnes je vystaven v muzeu kostela.

Technika a styl

Cimabue pracoval převážně technikou tempery na dřevěné desce s pozlaceným pozadím, typickou pro byzantský repertorář. Zároveň však již u něj rozpoznáváme snahu o větší modelaci postav, jemnější odstíny tváře a náznaky prostorového uspořádání. Jeho postavy jsou často monumentální, s formální hieratickou kompozicí, ale v porovnání s dřívějším byzantským stylem mají více plastického objemu a živější mimiku. V některých pracích Cimabue zkouší i větší dramatičnost výrazu a citové zobrazení, což bylo důležité pro další vývoj italského malířství.

Giotto a historiografie

Životopisec Giorgio Vasari, který psal asi 250 let po Cimabueho smrti, uvedl slavný příběh o tom, jak Cimabue objevil malého pastýře Giotta (podle Vasariho malířův žák), když ten na skalní stěnu načrtl ovci. Cimabue prý chlapce přivedl k otci a vzal si ho do učení. Tento anekdotický příběh se stal součástí obrazného vyprávění o zrodu italické renesance, ale moderní historici umění k němu přistupují kriticky: Vasariho podání je literárně poutavé, ale obsahuje i idealizace a pozdější interpretace, takže přesnost některých detailů je nejistá.

Význam a odkaz

Cimabue je v dějinách umění ceněn především jako klíčová postava přechodu mezi rigidní byzantskou konvencí a rostoucím zájmem o přirozené vyjádření a prostor. Ačkoli se mnoho děl, která mu bývala tradičně připisována, dnes považuje spíš za díla jeho dílny nebo pozdějších následovníků, jeho vliv na florentskou školu a na generaci malířů, kteří vedli k renesanci, je nesporný. Kvůli omezenému počtu bezpečně doložených děl je však jeho tvorba předmětem odborných debat a rekonstruování.

Praktické informace

• Nejznámější vystavené dílo: Madona od Santa Trinita (Uffizi, Florencie).
• Další dochované či připisované práce: krucifixy v Arezzu a Santa Croce, mozaika v katedrále v Pise, fresky v Assisi.
• Technika: tempera na dřevě, pozlacené pozadí, práce s gessem a zlatem.

Cimabue zůstává významnou postavou italského výtvarného dědictví: představuje most mezi středověkým ikonickým způsobem zobrazení a nově se rodící snahou o větší přirozenost, vnitřní dynamiku a lidskost v malířství.