Šarlotina pavučinka (film, 1973)

Příběh

Na farmě rodiny Arable se matce narodí vrh 11 selat. Jedenácté z jedenácti mláďat, které se jmenuje Wilbur, je velmi malé a prasečí matka ho nedokáže uživit. John Arable se proto rozhodne Wilbura "odstranit". Když se však o osudu prasátka dozví jeho dcera Fern Arableová, zachrání ho a řekne otci, že je nespravedlivé Wilbura zabít, protože je menší než ostatní. John souhlasí a Fern si smí prasátko nechat jako domácího mazlíčka. Fern a Wilbur se měli rádi. Fern vozí Wilbura v kočárku a koupe ho. Avšak již po šesti týdnech jeho výchovy John Arable řekne Fern, že je čas ho prodat. Wilbur už nebyl malé selátko, ale dospělý kanec. Fern se smutně loučí, protože Wilbur je prodán na ulici jejímu strýci Homerovi Zuckermanovi. Tam husa Wilburovi prozradí, že umí mluvit. Když si chce Wilbur hrát s jehňátkem, jeho otec řekne, že ovce si s prasaty nehrají, protože je jen otázkou času, kdy se z nich stane uzená slanina a šunka. Wilbur začne plakat a říká, že nechce umřít, ale hlas shůry mu řekne, aby se "vzchopil". Wilbur usne s lepším pocitem.

Druhý den hlas zazpívá píseň o "chinning up" a ukáže se, že je pavouk jménem Charlotte. Šarlota zachrání Wilbura tím, že do své sítě píše vzkazy, a proto se film jmenuje "Šarlotina pavučina". Začne do své pavučiny psát vzkazy a nazývá ho "úžasným" a "nějakým prasetem". Vzkazy vzbudí velkou pozornost médií a ostatních sousedů na pouti. Wilbur je takovým mediálním hitem, že to přesvědčí Arableovy, Zuckermanovy a Fussovy, aby si ho nechali a nezabili ho. Charlotta nakonec snese vejce a zemře. Když se pavoučata narodí (514), většina z nich odejde. Tři z nich zůstanou a několik let se několik Charlottiných dětí zdržuje na farmě a dělá Wilburovi společnost. Ale i když je má Wilbur rád, nikdy mu nenahradí vzpomínku na jeho kamarádku Charlottu.

Hlasové obsazení

Vydání

Film byl uveden do kin 1. března 1973 společností Paramount Pictures ve Spojených státech. V New Yorku byl uveden 22. února 1973 v menším počtu kin, 30. března 1973 byl uveden také v západním Německu, 11. srpna ve Švédsku a 25. srpna v Japonsku.

Příjem

Přijetí kritikou

Podle serveru Rotten Tomatoes má film na základě 19 recenzí 74% hodnocení "čerstvý" a skóre 6,6. Komunita RT udělila filmu 86% hodnocení se známkou 7/10. Craig Butler z All-Movie Guide kritizoval animaci a hudební doprovod, ale řekl, že se film blíží knize. Uvedl, že "nebyl učiněn žádný pokus o zmírnění existenciálního smutku v jádru příběhu" (nikdo se nepokusil zmírnit hlavní smutné části příběhu, jako když Charlotte na konci zemře). Dan Jardine kritizoval písničky a "kreslenou kvalitu sobotního rána" animace, ale také říká, že Hamner zachoval z Whiteovy prózy právě tolik, aby film nebyl jen experimentem, který nevyšel. Christopher Null ze serveru Filmcritic.com uvedl, že animace je někdy "vyloženě špatná, ale klasické pohádce E. B. Whitea stačí k oživení jen málo". Později uvedl, že film je "povinností pro každého, kdo má děti, a povinností pro všechny ostatní". Ohodnotil jej čtyřmi hvězdičkami z pěti. Když byl film znovu vydán na DVD, získal zlatou cenu Oppenheim Toy Portfolio.

Reakce E. B. Whitea

Podle Gena Deitche, režiséra animovaných filmů a přítele E. B. Whitea, napsala autorova manželka v dopise z roku 1977 následující slova: "Nikdy jsme nepřestali litovat, že vaše verze Šarlotiny pavučinky nebyla nikdy natočena. Verze Hanna-Barberra nikdy nepotěšila ani jednoho z nás... parodie...". Sám E. B. White o filmu napsal: "Příběh je každých pár minut přerušen, aby někdo mohl zazpívat veselou písničku. Já se o veselé písničky moc nezajímám. Z pouti na Modrém kopci, o níž jsem se snažil v knize věrně referovat, se stal Disneyho svět se 76 trombóny. Ale to máte z toho, že se zapletete do Hollywoodu."

Písně

1. "Chin Up"
2. "Umím mluvit!"
3. "Zuckermanovo slavné prase"
4. "Skutečný švédský stůl"
5. "Máme toho hodně společného"
6. "Matka Země a otec Čas"
7. "Musí tu být něco víc"
8. "Deep In The Dark/Charlotte's Web"

"Chin Up" zpívá pavouček Šarlota, když se poprvé setká s prasátkem Wilburem na dvoře. Přesvědčí ho, aby se na věc díval z té lepší stránky.

"Umím mluvit!" zpívá prase Wilbur, které předtím neumělo mluvit. Husa si při sezení na vejcích uvědomí, že její nový soused v ohrádce vedle ní, prase Wilbur, nejí jídlo a zdá se, že je smutný. Nabídne mu ucho, když k ní přijde a promluví, protože se nemůže zvednout z vajec. Brzy si však uvědomí, že Wilbur mluvit neumí. Povzbuzuje ho, aby to zkusil... A s několika zavrčeními a "Wa...". Wa... Wa" "Wi... Wi... Will...bur.. WILBUR!" Najednou si Wilbur s pomocí Husy uvědomí, že může mluvit a říkat všechno, co chce. Wilbur zpívá písničku o svých nových mluvících schopnostech, přičemž svým nadšením probudí některá další zvířata na farmě.

"A Veritable Smorgasbord" uvádí a zpívá v příběhu Husa, zpívá opět Husa a Templeton. Zpívá se ještě jednou, tentokrát v "double time" tempu, které zpívá Templeton sólově.

"Zuckermanovo slavné prase" je název pro prasečího hrdinu Wilbura, který ho v příběhu zachrání před zabitím, a zároveň znělka závěrečné písně ve filmu. Píseň složili a zaranžovali bratři Shermanové ve stylu barbershopového kvarteta, což odpovídá době a místu příběhu. Její coververzi vytvořili Brady Kids a producent Jackie Mills ji vybral pro vydání na jejich prvním singlu pořízeném z The Brady Bunch Phonographic Album.

"We've Got Lots in Common" zpívá Wilbur novému housátku (mláděti husy) Jefferymu, který je stejně jako Wilbur trpaslík. Wilbur mu předává jednu z lekcí, které ho Charlotte naučila. Ostatní zvířata na dvoře zpívají také. V reklamě pro dodavatele filmu je k vidění vzácný kousek záběru, na kterém bratři Shermanovi zpívají píseň "We've Got Lots In Common". V této části Richard Sherman hraje na klavír, zatímco Robert Sherman stojí svému bratrovi přes rameno a zpívá spolu s ním. Píseň byla natočena v nejmenovaném nahrávacím studiu v Los Angeles v roce 1972.

"Mother Earth and Father Time" je v příběhu uvedena Charlottou a podruhé zazní ve filmu, když Charlotta umírá. Podle knihy The Annotated Charlotte's Web od Petera F. Neumeyera někteří fanoušci knihy umístění písně do filmu neschvalují, protože ničí silná slova E. B. Whiteové z knihy: "...A už se nepohnula.", která mnozí lidé považují za nesmírně dojemná. Otec bratrů Shermanových, skladatel Al Sherman, považoval hudbu k písním z filmu Šarlotina pavučinka, a zejména skladbu "Mother Earth and Father Time", za nejlepší dílo bratrů. Text písně se zabývá myšlenkou přemýšlení o vlastním životě. V příběhu píseň zpívá Charlotte na konci svého života. Ironií osudu Al Sherman zemřel krátce po uvedení filmu do kin.

"There Must Be Something More" se v příběhu objevuje, když se Fern učí o lásce od malého skrčka, kterého zachránila před "předčasnou smrtí", když se jí otec chystal "zbavit". Fern to připadá jako nespravedlnost a sama se k tomu vztahuje a říká otci, že kdyby byla malá, taky by ji zabil? Otec jí ustoupí a nechá ji vychovat prase, které pojmenuje Wilbur. Fern se díky Wilburovi učí o lásce a životě a zpívá písničku, aby Wilburovi řekla, jak moc ho má ráda. Píseň prochází prvními dvěma týdny Wilburova života s Fern. Píseň zpívá Fern mateřsky malému Wilburovi. Píseň pak Wilbur krátce zpívá znovu, když Fern trochu povyroste, začne projevovat zájem o mladého "Henryho Fussyho". Najednou už Wilbur není ve Fernině životě tak důležitý. Charlotte Wilburovi vysvětluje, že taková je povaha světa.

"Charlotte's Web" je titulní písní filmu. Ve filmu se zpívá společně s písní "Deep in the Dark". Titulní píseň byla mimo jiné přebásněna skupinou The Brady Bunch. Ve filmu Šarlota říká Wilburovi, aby šel spát, že se s ním ráno uvidí, a zpívá píseň "Hluboko ve tmě", aby uspala stáj.

Titulní píseň byla coverována (když umělec zpívá píseň, která není jeho vlastní) mimo jiné skupinou The Brady Bunch: The Brady Bunch Phonographic Album obsahuje tři písně bratří Shermanů, včetně "River Song" z Toma Sawyera, "Zuckerman's Famous Pig" a "Charlotte's Web". Jejich coververze této písně se objevuje také na jejich albu "Greatest hits" It's a Sunshine Day: The Best of The Brady Bunch.