Buddhistická krize

Buddhistická krize byla obdobím politického a náboženského napětí v Jižním Vietnamu. Krize byla charakterizována řadou diskriminačních činů ze strany jihovietnamské vlády a kampaní občanského odporu vedenou především buddhistickými mnichy.

Krize začala, když prezident Ngô Đình Diệm zakázal vyvěšování buddhistické vlajky. To vedlo 8. května k zastřelení devíti neozbrojených civilistů, kteří protestovali proti zákazu buddhistické vlajky, a 11. června k sebevraždě upálením Thích Quảnga Đứca. Krize skončila, když byl 2. listopadu 1963 zavražděn Ngô Đình Diệm.

Podle průzkumu je asi 70-90 % obyvatel Jižního Vietnamu buddhistů. Prezident to označil za neobjektivní. Jako příslušník katolické menšiny byla jeho vláda vůči katolíkům zaujatá při povyšování ve státní službě a armádě, stejně jako při přidělování půdy, obchodních výhod a daňových úlev atd. Diem jednou řekl jednomu vysokému důstojníkovi, když zapomněl, že je buddhista: "Dosazujte své katolické důstojníky na citlivá místa. Lze jim důvěřovat." Mnoho důstojníků Armády Vietnamské republiky (ARVN) konvertovalo ke katolicismu v domnění, že na tom závisí jejich kariérní vyhlídky. Mnohým bylo také odmítnuto povýšení, pokud nekonvertovali. Také distribuce střelných zbraní vesnickým domobranám určeným k odrážení partyzánů Vietkongu probíhala tak, že zbraně dostávali pouze katolíci. Někteří katoličtí kněží řídili soukromé armády a v některých oblastech si vynucovali konverzi a rabování, ostřelování a demolici pagod. Některé buddhistické vesnice konvertovaly, aby dostaly pomoc nebo se vyhnuly násilnému přesídlení Diemovým režimem. Katolická církev se těšila zvláštním výjimkám. V roce 1959 zasvětil Ngô Đình Diệm zemi Panně Marii. Vatikánská vlajka byla obvykle vyvěšována při veřejných bohoslužbách a událostech, zatímco buddhistická vlajka se při veřejných bohoslužbách a/nebo událostech vyvěšovat nesměla.

Hledání podle dopisu