Marie Terezie Bourbonská (1666–1732) byla v roce 1697 krátce polskou královnou‑konzortou (pouze z titulu). Byla dcerou Henriho Julese, prince z Condé, a Anny Henrietty Bavorské. Jako členka francouzského vládnoucího rodu Bourbonů byla pokrevní princeznou. Měla právo být oslovována jako Její/Její Jasnost.
Rodinné zázemí a postavení
Marie Terezie pocházela z konzervativní a vlivné větve Bourbonů, z linie Condé, která patřila mezi nejvýznamnější francouzskou vysokou šlechtu 17. století. Vyrůstala na francouzském dvoru a její postavení bylo určeno jak příslušností k rodu, tak rodinnými svazky a politickými ambicemi, které byly v této době běžné u prominentních šlechtických rodin.
Sňatek a politická role
Pro členy rodu Condé bylo běžné, že sňatky měly výrazně politický charakter. Marie Terezie se provdala za francouzského prince z rodu Bourbonů, což ještě upevnilo její postavení v rámci šlechtických sítí Evropy. Jako manželka prominentního prince zastávala na dvoře společenskou roli a účastnila se formálních i neformálních aktivit, které doprovázely mocenské a diplomatické vztahy mezi šlechtickými rody.
Královská volba v Polsku (1697)
V roce 1697 proběhla v Polsko‑litovské unii složitá královská volba po smrti Jana III. Sobieského. Jeden z francouzských kandidátů (princ, jemuž byla vezena podpora francouzského dvora) byl krátce považován za zvoleného polského krále, a proto byla i jeho manželka — Marie Terezie — na krátký čas označována za polskou královnu‑konzortku z titulu. Její „královská“ pozice byla tedy výsledkem dynastických a volních intrik té doby, nikoli dlouhodobé vlády či vlastního panování v Polsku.
Osobní život a odkaz
Marie Terezie žila většinu života ve Francii jako členka vysoké šlechty. Její osud ilustruje typické rysy života aristokracie 17. a začátku 18. století: politicky motivované sňatky, precizně vymezené společenské role a účast na evropských mocenských hrách. Zemřela v roce 1732; její život a krátký „královský“ titul jsou připomínkou složitých vztahů mezi dědičností, volenými trůny a diplomatickými zájmy v raném novověku.
Významněji, i když nikdy nevládla samostatně, představuje Marie Terezie příklad toho, jak byly manželky vysoké šlechty často vtaženy do širších politických soustav svých rodin a jak i krátkodobé události (jako volba krále) mohly krátce změnit titulaturu a společenské postavení jednotlivců.