Louise Élisabeth de Bourbon (22. listopadu 1693 – 27. května 1775) byla francouzská princezna rodu Bourbonů, dcera Ludvíka de Bourbon, prince z Condé, a jeho manželky Louise Françoise de Bourbon, nemanželské dcery Ludvíka XIV. a paní de Montespan. Díky svému původu patřila mezi princes du sang a od útlého věku byla pevně spjatá s královským dvorem.
Rodina a mládí
Louise Élisabeth vyrostla v prostředí nejvyšší francouzské šlechty. Její matka, jako legitimovaná dcera Ludvíka XIV., zajistila rodině významné postavení na dvoře. Výchova a společenské vazby připravily Louise Élisabeth na roli manželky jednoho z vedlejších větví rodu Bourbonů a na účast v politickém i společenském životě Paříže.
Manželství a potomci
Byla provdána za Ludvíka Armanda de Bourbon, prince z Conti; sňatkem získala titul princezny z Conti. Z manželství se narodilo několik dětí; nejznámějším potomkem byl syn Louis François de Bourbon (1717–1776), který se stal princem z Conti. Po předčasné smrti manžela se Louise Élisabeth stala vdovou a jako čelná osobnost rodu řídila své panství a záležitosti rodu Conti.
Dvorský vliv a Hôtel de Brienne
Louise Élisabeth byla viditelnou osobností pařížského dvora a uplatňovala vliv v společenských i politických kruzích. Podle některých pramenů byla jednou z osob, které představily Madame de Pompadour králi Ludvíkovi XV., čímž se podílela na vytváření nových dvorových sítí. Jedním z jejích nejtrvalejších stavebních počinů bylo vystavění Hôtel de Brienne, později v historii přestavěného a dnes sloužícího jako sídlo francouzského ministerstva obrany (Ministère des Armées).
Titul vévodkyně z Étampes
Louise Élisabeth držela titul vévodkyně z Étampes v osobním vlastnictví (suo jure). Tento titul jí připadl po smrti její tety Marie Anny de Bourbon, čímž získala další nezávislý šlechtický titul a s ním spojené pozemky a příjmy.
Pozdní léta a odkaz
Louise Élisabeth žila dlouhý život, který zasáhl období od konce vlády Ludvíka XIV. až téměř ke konci vlády Ludvíka XV. I v pokročilém věku zůstávala respektovanou členkou šlechty. Zemřela 27. května 1775 ve věku 81 let. Její odkaz spočívá mimo jiné ve stavebním dědictví, ve vlivu, který uplatňovala na dvoře, a v roli, již sehrála při formování rodinných a politických vazeb francouzské aristokracie 18. století.