Princ Condé byl dědičný titul přidělovaný hlavě jedné z vedlejších větví francouzské královské dynastie. Titul vznikl v 16. století a používal se v období monarchie; nositelé tohoto jména patřili mezi tzv. princes du sang (prince krve) a měli zvláštní postavení na dvoře. Držitel titulu náležel k rozvětvené královské rodině, měl vysoký dvorský kredit a mnohdy i rozsáhlé majetky spjaté s rodovým sídlem (např. panství Condé či sídla v okolí).

Původ, význam a postavení

Název vychází z toponymu Condé (např. Condé-en-Brie) a titul vytvořila vedlejší linie rodu Bourbonů. Jako členové královské rodiny držitelé titulu náleželi ke skupině nejvyšší šlechty a měli přednostní místo v pořadí u královského dvora. V praxi to znamenalo nejen společenské a ceremoniální výhody, ale často i politický vliv a vojenské funkce.

Držitel titulu býval též označován honorárním titulem knížete z rodu a v písemnostech se užíval styl Jasná Výsost (často překládáno z francouzského „Altesse“). Ve formálních projevech a dokumentech se tento styl uplatňoval především písemně.

Dědičnost a tituly následníka

Titul se dědil výhradně po mužské linii podle agnatické zásady (ženy byly z přímého dědění vyloučeny). Jako typický dědičný model se uplatňovala primogenitura v mužské linii; dědicové tak přecházeli z otce na syna nebo na nejbližšího mužského příbuzného.

Následník hlavy rodu užíval obvyklých přidružených titulů; nejčastěji to byl vévoda Bourbonský nebo vévoda Enghienský (duke of Enghien) jako dvorský titul pro dědice. V některých obdobích byl princ Condé také považován za premier prince du sang — tedy za prvního prince krve, což mu dávalo přednost v ceremoniálním pořadí na dvoře.

Politika, armáda a manželství

Rod Condé patřil k nejsilnějším a nejvlivnějším větvím francouzské šlechty. Knížata uzavíraly politicky a finančně významné svazky s bohatými a mocnými šlechtickými rody ve Francii i s panovnickými rodinami v Evropě. Členové dynastie často zastávali vysoké vojenské a státní funkce; někteří se výrazně zapsali do dějin Francie jako vojevůdci nebo politici.

  • Louis I. de Bourbon, princ de Condé — zakladatel větve, významný vůdce protestantů v 16. století.
  • Louis II „Velký Condé“ — slavný vojevůdce 17. století, který se proslavil za třicetileté války a v době Friského povstání (la Fronde).

Zánik linie a dědictví

Titul se používal od 16. století až do začátku 19. století; poslední přímí představitelé vetve Condé ukončili svou linii počátkem 19. století (poslední princevé Condé zemřeli kolem roku 1830). Po vymření mužské linie se rodové majetky a některé tituly přesouvaly nebo připadaly jiným příbuzným rodům, případně byly vstřebány do širších rodinných aliancí a dědictví. Rodina Bourbonů jako celek však zůstávala jednou z předních politických a dynastických sil ve Francii (rodu Bourbonů).

Celkově byl princ Condé po staletí jedním z nejvyšších šlechtických titulů mimo přímou královskou linii, s velkým vlivem v armádě, politice i na francouzském dvoře.