Hospodářská, sociální a kulturní práva

Hospodářská, sociální a kulturní práva jsou součástí lidských práv. V důležité smlouvě OSN nazvané Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech se země OSN dohodly, že tato práva by měl mít každý člověk na světě. Mezi příklady těchto práv patří např:

• Právo na vzdělání (škola)
• Právo na práci s dobrou mzdou, na dobrém a bezpečném pracovišti.
• Právo na stávku (při stávce se zaměstnanci společně rozhodnou, že nebudou pracovat, dokud jejich šéfové nezlepší situaci v práci - například jim nedají dostatečný plat na živobytí nebo nezajistí bezpečnější práci).
• Právo na bydlení
• Právo na sociální zabezpečení
• Právo být zdravý
• Právo na přiměřenou životní úroveň (což znamená, že člověk má vše, co potřebuje k přežití, včetně vody, jídla, oblečení, dostatku peněz na zaplacení toho, co potřebuje, a bezpečného místa k životu).

Tato práva byla uvedena již ve Všeobecné deklaraci lidských práv OSN. Byla však znovu zahrnuta do Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech, aby se zajistilo, že tato práva budou platit na celém světě.

Samostatný pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech byl vytvořen z určitého důvodu. Tato práva nebyla zahrnuta do Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. Tyto dva pakty byly odděleny, protože se má za to, že občanská práva jsou chráněna silněji než hospodářská, sociální a kulturní práva. Samostatný Pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech byl vytvořen proto, aby bylo zřejmé, jak jsou tato práva důležitá.

Jak uvádí Vídeňská deklarace, všechna lidská práva musí být chráněna stejně, protože "všechna lidská práva jsou univerzální a nelze je rozdělovat".

Hledání podle dopisu