Andrew z Wyntounu (známý také jako Andrew de Wyntoun a Andrew Wyntoun) (asi 1350 – asi 1425) byl skotský básník, kanovník kostela svatého Ondřeje a převor (vyšší představený církve) kostela svatého Serfa v Loch Leven. Pravděpodobně pocházel z řady rodin nesoucích jméno Wyntoun a po většinu života působil v církevním prostředí – jeho úřady svědčí o pevném propojení s centry duchovní i veřejné správy ve Skotsku pozdního 14. a počátku 15. století. Wyntoun a John Barbour (The Brus, 1375) byli mezi prvními autory, kteří systematicky psali o historii ve skotském jazyce, čímž přispěli k formování rané národní literatury a historiografie. Jeho životní data nejsou přesně doložena; šlo o osobu činnou především kolem přelomu 14. a 15. století.

Napsal rozsáhlou veršovanou kroniku dějin Skotska nazvanou Orygynale Cronykil of Scotland. Tato práce, označovaná v literatuře často jen jako básnická kronika Skotska, zahrnuje jak mýtickou prehistorii země, tak i podrobnější popisy středověkých událostí a panování králů až do období, kdy se k moci hlásil nebo vracel král Jakub I. (počátek jeho reálného uplatnění moci ve Skotsku v první čtvrtině 15. století). Kronika proto spojuje lidové pověsti, starší prameny a údaje z úředních záznamů a představuje tak směs legendy a dokumentárních informací.

Struktura a obsah díla

  • Formát a jazyk: Dílo je psáno veršem ve střední skotské (Middle Scots) řeči – jazykem blízkým mluvené podobě té doby, nikoli latinsky, což zvyšovalo jeho přístupnost pro širší vrstev obyvatelstva.
  • Rozsah: Kronika pokrývá počátky světa transformované do skotské mytologie, zakládací legendy (včetně starších středověkých motivů o původu národů), následují podrobné výčty vládců, genealogie, popisy bitev a významných událostí až do Wyntounovy současnosti.
  • Prameny a metoda: Autor čerpal z ústních tradic, starších kronik a dostupných písemných materiálů; často přitom mísí mýty s historickými fakty, takže kronika má jak literární, tak informační charakter.

Styl a význam

Wyntounův styl kombinuje didaktické a vypravěčské postupy; veršovaná forma byla vhodná pro veřejné čtení nebo recitaci. Dílo má nejen hodnotu historickou, ale i literární: představuje raný příklad psaní dějin ve verši v národním jazyce a ukazuje, jak se středověká společnost identifikovala se svou minulostí. Díky tomu má Wyntoun v dějinách skotské literatury a historiografie významné místo.

Rukopisy, edice a dědictví

Orygynale Cronykil se dochovalo v několika rukopisech; text byl později předmětem moderních edic a překladů, které umožnily širší studium jak literární formy, tak historických informací, které kronika obsahuje. Historikům slouží dílo jako cenný pramen pro poznání středověkého vnímání skotské minulosti, přesto je nutné jej používat s vědomím kombinace legendárních a faktografických pasáží.

Hlavní body

  • Andrew z Wyntounu – významná osobnost církevního a literárního dění ve Skotsku 14.–15. století.
  • Autor veršované kroniky Orygynale Cronykil of Scotland, která mapuje dějiny Skotska od mytických počátků až do doby přibližně spjaté s nástupem Jakuba I.
  • Dílo je hodnotné jak literárně (psáno ve střední skotské řeči), tak historicky, avšak obsahuje směs legend a faktů a vyžaduje kritické používání.