Tiberius

Vzestup k moci

Tiberius se od roku 6 př. n. l. podílel na Augustových tribunských pravomocích, ale brzy odešel na odpočinek na Rhodos. Podle zpráv už nechtěl hrát žádnou další roli v politice. ^s117p46 Po brzké smrti Augustových mladých vnuků-synů Lucia a Gaia v roce 2, resp. 4 n. l., a po dřívější smrti vlastního bratra Drusa (9 př. n. l.) byl Tiberius v červnu 4 n. l. odvolán do Říma, kde ho Augustus adoptoval pod podmínkou, že on na oplátku adoptuje jeho synovce Germanika. ^s119 Tím pokračovala tradice představování nejméně dvou generací dědiců.

V témže roce byly Tiberiovi uděleny také pravomoci tribuna a prokonzula, vyslanci cizích králů mu museli vzdávat hold a roku 13 byl odměněn svým druhým triumfem a stejnou úrovní imperia jako Augustus. ^s119/120 Tiberius řádně převzal Augustovy tituly, když starcova dlouhá vláda v roce 14 n. l. skončila.

Tiberius císař

Brzy se objevily problémy. Severní legie nedostaly zaplaceno a vzbouřily se. Germanicus a Tiberiův syn Drusus byli vysláni s malým vojskem, aby povstání potlačili a přivedli legie zpět do pořádku. Germanicus vzbouřence shromáždil a vedl je na krátké tažení přes Rýn na germánské území s tím, že jakýkoli poklad, který se jim podaří ukořistit, se jim bude počítat jako prémie. Germanikova vojska se probila přes Rýn a rychle obsadila celé území mezi Rýnem a Labem. Germanicus tak zasadil nepřátelům Říma významný úder a potlačil povstání vojsk, což byly akce, které zvýšily jeho slávu u římského lidu.

Po odvolání z Germánie slavil Germanicus v Římě v roce 17 n. l. triumf, první plný triumf, který město zažilo od Augustova triumfu v roce 29 př. n. l. Díky tomu Germanicus v roce 18 n. l. získal kontrolu nad východní částí říše, stejně jako předtím Agrippa i Tiberius, a stal se jednoznačně Tiberiovým nástupcem. Opět však došlo k tragédii, neboť Germanicus po roce zemřel, zřejmě otráven.

Tiberius a Sejanus

Sejanus sloužil císařské rodině téměř dvacet let, když se v roce 15 n. l. stal pretoriánským prefektem. Drusova smrt povýšila Sejana. Tiberius nechal po celém městě vztyčit Sejanovy sochy a Sejanus se stával stále viditelnějším, když se Tiberius začal z Říma úplně stahovat. Nakonec, když se Tiberius v roce 26 n. l. stáhl na Capri, byl Sejanus ponechán v čele celého státního mechanismu a města Říma.

Sejanovo postavení nebylo zcela nástupnické. Zdá se, že přítomnost Livie (třetí manželky a Augustovy poradkyně) na čas omezila jeho moc. Její smrt v roce 29 n. l. však vše změnila. Sejanus zahájil v Římě sérii čistek mezi senátory. Vdova po Germanikovi Agrippina starší a její dva synové byli v roce 30 n. l. zatčeni a posláni do vyhnanství a později všichni zemřeli za podezřelých okolností.

Tiberius na to chytře zareagoval. Věděl, že okamžité odsouzení Sejana by nemuselo mít úspěch. Protože v té době byli se Sejanem společnými konzuly, Tiberius rezignoval na svůj post konzula, což přimělo Sejana učinit totéž. Tím byla Sejanovi odebrána velká část jeho zákonných pravomocí a ochrany. V roce 31 n. l. byl pak Sejanus předvolán na zasedání senátu, kde byl přečten Tiberiův dopis odsuzující Sejana a nařizující jeho okamžitou popravu. Macro byl jmenován pretoriánským prefektem, jehož konkrétním úkolem bylo Sejana odstranit. Sejanus byl souzen a do týdne byl spolu s několika svými kolegy popraven.

Následovaly další procesy s vlastizrádci. Tacitus píše, že Tiberius na začátku své vlády váhal, ale nyní, na sklonku života, se zdálo, že jedná bez výčitek. Tacitův obraz tyranského a pomstychtivého císaře však zpochybnilo několik moderních historiků. Významný historik starověku Edward Togo Salmon ve svém díle Dějiny římského světa od roku 30 př. n. l. do roku 138 n. l. poznamenává: "V době, kdy byl císař v Římě, byl jeho život vskutku velmi těžký:

"Za celých dvaadvacet let Tiberiovy vlády nebylo z velezrady obviněno více než dvaapadesát osob, z nichž téměř polovina unikla odsouzení, zatímco čtyři nevinní lidé, kteří měli být odsouzeni, se stali obětí přílišné horlivosti senátu, nikoli císařovy tyranie".

Římský aureus (zlatá mince) ražený v roce 36 n. l., zobrazující Tiberia, s Livií jako Pax (mír) na reversu.


Zřícenina vily Jovis na Capri, kde Tiberius strávil mnoho ze svých posledních let, když přenechal vládu nad říší v rukou prefekta Sejana.

Poslední roky

Poslední Tiberiova léta se vyznačovala jeho naprostou nepřítomností v Římě a nečinností ve funkci císaře. Byl již sedmdesátiletým starcem a rozhodování přenechával úředníkům v Římě. Neudělal nic, aby zabránil nástupu svého vnuka Caliguly, který byl nyní mezi lidem oblíbený (jako jediný přeživší syn germana) a který měl podporu prefekta Makra. V roce 35 učiní Tiberius caligulu i svého vlastního vnuka Gemella spoludědici, než o dva roky později, ve svých 78 letech, zemře. Někteří spekulují, že Macro a Caligula uspíšili smrt starého císaře. Bez ohledu na to Caligula nastoupí po Tiberiovi na císařský trůn.