Rosalind Franklinová (25. července 1920, Notting Hill, Londýn - 16. dubna 1958, Londýn) byla britská biofyzička, která významně přispěla k objevu struktury DNA a k poznání struktury virů.

Život a vzdělání

Rosalind Franklinová se již v dospívání rozhodla věnovat vědě. Navštěvovala dívčí školu svatého Pavla a poté studovala na Newham College v Cambridge, kde později získala doktorát z fyzikální chemie. Po dokončení doktorátu pracovala v různých výzkumných institucích; věnovala se mimo jiné výzkumu uhlí a jeho porézní struktuře, což jí přineslo zkušenosti s rentgenovou difrakcí a krystalografií.

Práce v Paříži a raný výzkum

Několik let strávila také v Paříži, kde se zabývala studiem krystalů a zdokonalovala techniky rentgenové difrakce. Díky těmto zkušenostem začala rozvíjet metody, které později uplatnila při zkoumání biologických makromolekul jako RNA a virů.

Výzkum DNA na King's College

V roce 1951 se přestěhovala do Londýna a připojila se ke skupině na King's College. Jejím hlavním úkolem bylo pořizovat a analyzovat rentgenové snímky DNA. Při práci se soustředila na dvě formy DNA (tzv. formy A a B), zkoumala vliv hydratace na strukturu a měřila pravidelnosti rozestupů v molekule. Během této práce spolupracovala zejména s Raymondem Goslingem, který jí pomáhal při pořizování snímků, a také přicházela do kontaktu s Mauricem Wilkinsem. Vztahy ve výzkumném týmu byly napjaté a pracovně obtížné, přesto Franklinová pokračovala ve své pečlivé experimentální práci.

Foto 51 a vliv na model dvojité šroubovice

Rosalind Franklinová pořídila vysoce kvalitní rentgenové snímky DNA — mezi nejslavnější patří tzv. „Photo 51“, která jasně ukazovala charakteristické difrakční obrazce odpovídající šroubovité struktuře. Tyto snímky a její analýzy ukazovaly rozměry a pravidelné uspořádání v molekule DNA a významně omezovaly možné konstruktivní modely.

V roce 1951 Franklinová na konferenci představila své závěry o tvaru DNA; na konferenci byl i biolog James D. Watson. Watson a FrancisCrick se rovněž soustředili na hledání prostorového modelu DNA a postupně sestavili 3D model dvojité šroubovice. Do výsledného modelu z roku 1953 byly začleněny informace získané z Franklinové dat, i když autorské a etické otázky ohledně sdílení dat a uznání příspěvků byly později předmětem sporů.

Pozdější práce na virech a vědecký odkaz

Po odchodu z King's College se Franklinová přestěhovala do Birkbeck College (University of London), kde pracovala na struktuře virů, zejména viru tabákové mozaiky. V této oblasti přispěla k pochopení uspořádání RNA a proteinových komponent virů a pomohla rozšířit použití rentgenové krystalografie ve virologii. Její výzkum přispěl k rozvoji metod, které později umožnily detailní popis struktury více virových partikulí.

Smrt a pocta

Rosalind Franklinová zemřela v roce 1958 na rakovinu vaječníků. Nobelova cena se neuděluje posmrtně, a tak se u udělení Nobelovy ceny za fyziologii nebo medicínu v roce 1962 neuvažovalo o její účasti; laureáty se stali FrancisCrick, James D. Watson a Maurice Wilkins. Její zásluhy byly následně a posthumně široce uznávány a Franklinová je dnes považována za klíčovou osobnost v historii molekulární biologie.

Význam a kontroverze

Rosalind Franklinová je často zmiňována nejen pro své vědecké výsledky, ale i jako příklad překážek, které musely překonávat ženy ve vědě v 50. letech 20. století. Debata o tom, do jaké míry byla její práce adekvátně uznána při objevu struktury DNA, přispěla k širšímu přehodnocení autorství, spolupráce a etiky v laboratorním prostředí.

Franklinová zasvětila svůj život zkoumání molekulárních struktur a její precizní experimentální práce zůstává základem pro další generace vědců zabývajících se DNA, RNA a strukturou virů.