Papež Celestýn V. (Pietro Angelerio): život, odstoupení a kanonizace

Papež Celestýn V. (Pietro Angelerio): život, nečekané odstoupení a cesta ke kanonizaci — historický přehled světcova působení a odkazu.

Papež Celestýn V.(latinsky Coelestinus Quintus; 1215 - 19. května 1296), rodným jménem Pietro Angelerio di Morrone, byl italský duchovní římskokatolické církve, 193. papež na necelých šest měsíců v roce 1294.

Celestýn V. je světec katolické církve.

Život a dřívější působení

Pietro Angelerio se narodil kolem roku 1215 v jižní Itálii; jeho příjmení „di Morrone“ odkazuje na pohoří Monte Morrone v oblasti Abruzza, kde později strávil velkou část svého života jako poustevník. Jako mladý vstoupil do benediktinského prostředí a po čase se stáhl do přísného asketického života v poustevnách a jeskyních. Byl známý svou zbožností, přísnou askezí a prostým způsobem života.

Postupně se kolem něj shromáždilo několik žáků a následovníků, z nichž vzniklo řeholní společenství později označované jako celestinové (Ordo Celestinorum) – vnitřní proud v rámci benediktinské tradice s důrazem na poustevnickou přísnost. Jeho pověst svatosti přitáhla pozornost i mimo region, což nakonec vedlo k jeho nečekané volbě papežem.

Volba a krátké papežství

V červenci 1294, po dlouhém a neúspěšném jednání kardinálů, byla volba papeže ovlivněna tlakem davu a touhou po kompromisním a morálně nezávadném kandidátovi. Pietro di Morrone – vyžádaný pro svou pověst svatosti – byl zvolen a přijal jméno Celestýn V. Jako papež neměl zkušenosti s řízením papežské kurie ani se světskou politikou, a jeho vláda byla charakterizována snahou o návrat ke skromnosti a reformě mravů.

Odstoupení

Po několika měsících pobytu v Římě se ukázalo, že Celestýnovi chybějí praktické zkušenosti pro řízení církve v době politických napětí. Cítící se neschopným plnit úřad a toužící po návratu k poustevnému životu, vyhlásil rezignaci na papežský úřad. Jeho odstoupení z 13. prosince 1294 je jedním z nejznámějších dobrovolných rezignačních aktů v dějinách papežství a stalo se později důležitým precedensem — dokládá, že formální rezignace papeže může být platná.

Poslední roky a smrt

Po odstoupení byl Celestýn nejprve ochráněn, posléze se však stal politickým problémem pro nového papeže Bonifáce VIII. Z obavy, aby nebyl použit jako „alternativní“ papež proti Bonifácovi, byl internován; v různých pramenech se objevují rozporné údaje o přesném místě jeho uvěznění. Zemřel 19. května 1296. O příčinách smrti existují legendy i spory — některé prameny mluví o násilné smrti, většina moderních historiků však považuje za pravděpodobnou přirozenou příčinu nebo úmrtí v důsledku špatných podmínek.

Kanonizace a odkaz

Celestýn V. byl prohlášen za svatého v roce 1313 papežem Klementem V. Jeho svatořečení upevnilo pověst jeho osobní zbožnosti a asketické ctnosti. Jeho památka se slaví 19. května, v den jeho smrti.

Jeho život a především dobrovolné odstoupení se staly symbolem dilemat mezi duchovním ideálem a světskou mocí. V literatuře i kultuře zůstal Celestýn známý jako postava vyjadřující napětí mezi poustevnickou svatostí a nároky institucionální moci; slovní spojení o jeho „velkém odmítnutí“ například použil i Dante Alighieri při kritickém hodnocení jeho rezignace.

Dědictví

• Zakladatelsky spojen s řádem celestinů, který v různých formách přetrval staletí.
• Rezignace Celestýna V. se často zmiňuje v kontextu pozdějších rezignací papežů (např. rezignace papeže Benedikta XVI. v roce 2013) jako historický precedent.
• Je připomínán jako symbol osobní zbožnosti a asketického ideálu, ale i jako postava ilustrující složitost střetu mezi duchovním povoláním a institucí.

Celestýn V. tak zůstává významnou a mnohovrstevnou postavou církevních dějin: jednoduchý poustevník, který se na krátký čas stal hlavou církve a jehož rozhodnutí do dnešních dnů vyvolává jak obdiv, tak debaty.

Papež

V červenci 1294 byl mnich zvolen papežem a v témže roce abdikoval nebo rezignoval na svůj úřad.

Papež Bonifác VIII. uvěznil bývalého papeže na hradě Fumone, kde zemřel.

Po jeho smrti

V roce 1313 byl Celestýn papežem Klementem V. prohlášen za svatého.

 
Opuscula omnia, 1640  

Hledání podle dopisu