Paul Bostaph

Kariéra

Raná léta

Bostaph chtěl nejprve hrát na baskytaru, ale později si vybral bicí, protože našel soupravu, která byla levnější než baskytara. Poslouchal The Beatles a The Beach Boys, ale k rockovým bicím ho přivedli AC/DC. První bicí soupravu si koupil v patnácti letech a po poslechu písně Killers od Iron Maiden se rozhodl stát se metalovým bubeníkem. Ovlivnily ho také kapely jako ELO, Blue Öyster Cult a Black Sabbath. Mezi jeho největší bubenické inspirace patří Phil Rudd, Clive Burr, Tommy Aldridge, Nicko McBrain, Cozy Powell, Jeff Porcaro, Steve Smith, Dave Lombardo a Tommy Lee.

Zakázané (1985-1992)

Bostaph hrál na bicí ve skupině Forbidden v letech 1985-1992 a podílel se na jejich prvních dvou studiových albech Forbidden Evil a Twisted into Form. Hrál také na jejich živém EP Raw Evil: Live at the Dynamo z roku 1989. Je považován za jejich dosud nejplodnějšího "stálého" bubeníka.

Slayer a sólová tvorba

Po odchodu bubeníka Davea Lombarda ze Slayer v roce 1992 hledala kapela nového bubeníka. Lombardův bubenický technik ho sice zastupoval, ale stále dělal chyby. Po zkoušce několika bubeníků a poslechu stovek demokazet doporučil Bostapha kytarový technik kytaristy Slayer Kerryho Kinga. Členové Slayeru si poslechli několik nahrávek Forbidden, nicméně nechápali, jak by se Bostaph mohl do Slayeru hodit - Lombardův styl byl "over the top", zatímco Forbidden byli melodičtější. Slayer vyzkoušeli Bostapha s devíti písněmi a on udělal jen jednu chybu ve skladbě "Angel of Death". Bostaph musel hodně cvičit, aby zlepšil sílu svých rukou a nohou: "Respektoval jsem a miloval Daveovo bubnování, ale jako fanoušek, kdyby dostali nového bubeníka a já si koupil lístek na koncert, očekával bych, že uslyším věci, které dělá Dave, to bych chtěl. Takže jsem tam šel a pokaždé, když jsem se měl naučit novou skladbu, zahrál jsem ji přesně tak, jak ji hrál Dave".

Bostaph natočil se Slayer čtyři alba; jeho nejméně oblíbené je Divine Intervention z roku 1994. Důvodem je nedostatečná hlasitost kytar, jaká byla při nahrávání, stěhování kapely do několika nahrávacích studií a producent, který nikdy nedělal heavy metalovou hudbu. Producent se ke konci nahrávání změnil na Tobyho Wrighta - Bostaph prohlásil, že "ta deska nikdy neměla žádnou konzistenci, i když se spoustě fanoušků stále líbí". V roce 1996 Bostaph kapelu opustil, aby se soustředil na svůj sólový projekt Truth About Seafood, a nahradil ho Jon Dette; v roce 1997 se však vrátil. Jeho druhým nejoblíbenějším albem je God Hates Us All z roku 2001: "Za celou éru, kdy jsem byl v kapele, to bylo album, které bylo nejlépe propracované a nejlépe namíchané" s Diabolus in Musica.

Bostaph opustil Slayer po vydání alba God Hates Us All poté, co ho chronické zranění lokte omezilo v hraní. (i když později řekl, že odešel, protože "hudebně jsem chtěl dělat něco jiného"). Jeho třetí poslední vystoupení s kapelou je zaznamenáno na DVD War at the Warfield natočeném 7. prosince 2001. Bostaph se na něj ještě podívá, protože má pocit, že "je to jako rozejít se s přítelkyní" a potřebuje jít v životě dál. Se členy Slayer zůstal v přátelském vztahu a na otázku, zda by s nimi v budoucnu spolupracoval, odpověděl "určitě". Bostapha dočasně nahradil původní bubeník Slayer Dave Lombardo, což se později ukázalo jako trvalá dohoda až do roku 2013, kdy kapela oznámila, že Lombarda nahradil podruhé.

Diskografie