Muammar Muhammad Abú Minjár al-Kaddáfí(arabsky: مُعَمَّر القَذَّافِي Muʿammar al-Qaḏḏāfī audio )[variace] (př. 1942 - 20. října 2011), známější jako plukovník Kaddáfí, byl libyjský politik. Libyi vládl v letech 1969 až 2011.

Raný život a převzetí moci

Kaddáfí se narodil pravděpodobně v pouštní oblasti poblíž Sirte v přibližně roce 1942, v rodině beduínského původu. Vystudoval vojenskou akademii v Benghází a postupně se zapojil do armádních kruhů nespokojených s monarchií. Dne 1. září 1969 vedl bezkrvavý státní převrat, kterým svrhl krále Idrise I. a nastolil revoluční radu vedenou mladými důstojníky. Kaddáfí se rychle stal de facto vůdcem země, i když často odmítal formální prezidentské či královské tituly a vystupoval pod názvem „Bratrský vůdce“ či „Průvodce revoluce“.

Ideologie a režim

Kaddáfí propagoval vlastní politickou teorii, známou jako Třetí světová teorie a shrnutou v jeho díle Zelená kniha. Snažil se kombinovat prvky nacionalismu, socialismu, islámu a přímé participace obyvatelstva v tzv. jamahíríji (státní formy „masové svrchovanosti“). V praxi se moc soustředila v rukou Kaddáfího a jeho blízkého okruhu. Režim omezoval svobodu tisku, politickou opozici a nezávislé organizace; opozice často čelila perzekuci, uvězněním nebo nucenému exilu.

Vnitřní politika a ekonomika

Během Kaddáfího vlády Libye získala značné příjmy z ropy, které byly využívány pro rozvoj infrastruktury, zdravotnictví a školství a také pro sociální programy. Zároveň bylo hospodářství silně centralizované a korupce i klientelismus byly rozšířené. Režim uplatňoval represivní praktiky proti domnělým oponentům — nejznámějším případem byla rvačka v pankrácovém vězení Abu Salim (1996), při níž zemřely podle různých odhadů stovky až tisíce vězňů.

Mezinárodní vztahy

Kaddáfí usiloval o samostatnou zahraniční politiku: podporoval revoluční a osvobozenecké hnutí, angažoval se v arabských i afrických otázkách a postupně se profiloval také jako významný aktér v Africe, kde podporoval integraci a iniciativy Společnosti africké jednoty. Zároveň byl zdrojem mezinárodního napětí kvůli podezřením z podpory terorismu. V 80. a 90. letech stál Libyjský režim v centru několika mezinárodních kontroverzí — včetně obvinění z podpory teroristických útoků a zejména případu výbuchu letu Pan Am 103 nad Lockerbie v roce 1988. Tyto události vedly k diplomatické izolaci a ekonomickým sankcím.

Normalizace vztahů a renunciace na zbraně hromadného ničení

Po letech izolace došlo na počátku 21. století k určitému oteplení vztahů s evropskými zeměmi a Spojenými státy. V roce 2003 Kaddáfí oznámil, že Libye vzdá se svého programu jaderných zbraní a spolupracuje při vyšetřování teroristických útoků; později Libye také vyplatila odškodnění obětem z Lockerbie. To vedlo k postupnému zrušení sankcí a k obnovení diplomatických a ekonomických vazeb.

Arabské jaro, občanská válka a pád režimu

V roce 2011, v rámci širšího vlny protestů známé jako Arabské jaro, vypukly v Libyi masové protesty proti Kaddáfího režimu. Protesty se rychle změnily v ozbrojený konflikt mezi vládními silami a povstaleckými skupinami. Po násilném potlačování demonstrací zasáhla mezinárodní společenství: Rada bezpečnosti OSN schválila rezoluci 1973, která povolila zavedení zóny zákazu letů a „všechny nezbytné kroky“ k ochraně civilistů. Operace vedená NATO vedla k významnému oslabení vládních sil. Dne 20. října 2011 byl Kaddáfí zajat povstaleckými silami v rodném městě Sirte a později téhož dne zemřel; okolnosti jeho smrti byly terčem vyšetřování a mezinárodního zájmu.

Dědictví a hodnocení

Kaddáfího odkaz je silně rozporuplný. Pro své příznivce byl vůdcem, který prosadil nezávislost Libye, masové sociální programy a aktivní africkou politiku. Pro kritiky byl autokratem, jehož vláda byla založena na potlačování opozice, porušování lidských práv a korupci. Po jeho pádu Libye čelila dlouhodobé nestabilitě, rozdrobení moci a ozbrojeným střetům mezi konkurenčními skupinami, což ukazuje složitý dopad dekády Kaddáfího vlády na současný vývoj země.