Max Ferdinand Perutz FRS OM CBE (19. května 1914 – 6. února 2002) byl britský molekulární biolog narozený v Rakousku. Proslul především jako průkopník aplikace rentgenové krystalografie na biologické makromolekuly a za významné objevy týkající se struktury a funkce hemoglobinu.
Vědecký přínos
V roce 1962 se spolu s Johnem Kendrewem podělil o Nobelovu cenu za chemii za studium struktury hemoglobinu a globulárních proteinů. Perutzovým klíčovým přínosem bylo použití a rozvoj metod rentgenové krystalografie, zejména techniky izomorfního nahrazování, která umožnila překonat tzv. fázový problém při určování trojrozměrných struktur proteinů. Díky jeho práci se poprvé podařilo přesně vyobrazit umístění hemových skupin a vysvětlit molekulární mechanismy vazby kyslíku a kooperativity mezi podjednotkami hemoglobinu.
Perutz popsal strukturální přechody mezi tzv. tenzní (T) a relaxovanou (R) formou hemoglobinu a ukázal, jak tyto konformační změny ovlivňují afinitu k kyslíku. Jeho výsledky vytvořily základ pro molekulární pochopení transportu kyslíku v krvi, allosterických efektů u proteinů a měly širší dopad na výzkum proteinové struktury obecně.
Laboratoř a vedoucí role
V Cambridgi založil a vedl (1962–79) Laboratoř molekulární biologie Rady pro lékařský výzkum (The Medical Research Council Laboratory of Molecular Biology), která se stala světově proslulým centrem strukturální biologe a biochemie. Pod jeho vedením se v této laboratoři vychovalo a pracovalo mnoho výrazných vědců; čtrnáct z nich získalo později Nobelovu cenu. Perutz kladl důraz na kombinaci fyzikálních metod, pečlivé exaktní experimenty a otevřenou vědeckou diskusi, což přispělo k mimořádné produktivitě a mezinárodnímu vlivu pracoviště.
Ocenění a publikace
Vedle Nobelovy ceny obdržel Perutz řadu dalších vyznamenání: v roce 1971 získal Královskou medaili Královské společnosti a v roce 1979 Copleyho medaili. Byl dlouholetým členem Královské společnosti a držitelem řady čestných titulů. Perutz publikoval přes stovky vědeckých prací a řadu populárně-vědeckých textů a esejí, v nichž často obhajoval důležitost základního výzkumu a svobodné akademické výměny myšlenek. Perutzův přínos molekulární biologii v Cambridge je zdokumentován v knize The History of the University of Cambridge: (1870-1990), kterou vydalo nakladatelství Cambridge University Press v roce 1992.
Životní osudy
Perutz se narodil ve Vídni v rodině židovského původu. Do Cambridge přišel v roce 1936 a působil na Peterhouse College) a časně se zapojil do práce na rentgenové analýze proteinů. Po anšlusu, tedy nacistickém převzetí Rakouska, se natrvalo přestěhoval do Británie. Válečné práce vykonával v Kanadě a po válce se vrátil do Cambridge, kde pokračoval v laboratoři a vychovával nové generace vědců.
Max Perutz pokračoval ve vědecké práci i po získání Nobelovy ceny a až do pozdního věku zůstal významnou autoritou v oblasti strukturální biologie. Byl ceněn nejen pro své objevy, ale i pro schopnost jasně formulovat vědecké otázky, pro smysl pro detail a pro pedagogickou a organizační činnost, díky níž se Cambridge stala jedním z hlavních center moderní molekulární biologie.