Blue Lines je první album britské elektronické skupiny Massive Attack, vydané 8. dubna 1991 (viz 1991 v hudbě) u Virgin Records. Album položilo základy později označovaného Bristol Soundu a vybudovalo reputaci Massive Attack jako jedné z nejvlivnějších britských kapel 90. let.

Blue Lines je obvykle považováno za první trip hopové album, ačkoli se tento termín začal běžně používat až o několik let později. Album bylo komerčně úspěšné ve Spojeném království, kde se dostalo na 13. místo v žebříčku alb; jinde se prodávalo jen v omezené míře. Nahrávka kombinuje prvky elektronické hudby, hip hopu, dub music, soulu 70. let a reggae, a vytvořila charakteristický, pomalu pulzující groove, který se stal vzorem pro celé hnutí.

Pozadí a nahrávání

Massive Attack vznikli v pozdních 80. letech v Bristolu jako kolektiv tvůrců a DJů s kořeny v místní sound-systemové kultuře. Hlavními členy byly postavy jako Robert Del Naja (3D), Grant Marshall (Daddy G) a Andrew Vowles (Mushroom); album vznikalo v atmosféře experimentování s hip hopovými breakbeaty, samplováním a živými nástroji. Skupina k práci přizvala řadu hostů — na Blue Lines se objevují vokály Shary Nelsonové a Horace Andyho spolu s rapem Trickyho Kida, což přidalo desce rozmanitost a hlasové kontrasty.

Hudba a styl

Na Blue Lines se mísí breakbeaty, samplování a rapování v řadě skladeb, ale celkový design alba se liší od tehdejšího amerického hip hopu. Massive Attack přistupovali k hiphopovému hnutí z perspektivy britského undergroundu, do produkce vnášeli dubové basy, soulové melodie a atmosférické aranže s důrazem na náladu a prostor. Hudební kritik Simon Reynolds uvedl, že album znamenalo posun v elektronické/taneční hudbě směrem k niternějšímu, meditativnějšímu zvuku. Skladby na Blue Lines se pohybují ve „spliffových“ tempech — od přibližně 90 úderů za minutu až po torpidních 67 úderů za minutu — což přispívá k jeho jedinečnému, pomalému pulzu.

Vydání, singly a ohlas

Album získalo silnou podporu klubové scény a univerzitních rádií; některé skladby, především „Safe From Harm“ a „Unfinished Sympathy“ (s výrazným vokálem Shary Nelsonové), se staly průlomovými skladbami, které přitáhly pozornost širší veřejnosti i hudebních kritiků. Videoklipy a live vystoupení pomohly písním proniknout i mimo britské klubové kruhy. Díky svému inovativnímu spojení žánrů se Blue Lines brzy stalo předmětem chvály a je dodnes často zmiňováno v přehledech nejvlivnějších alb 90. let.

Přijetí a odkaz

Přestože prodejní úspěch mimo Spojené království byl omezený, Blue Lines mělo zásadní kulturní dopad: definovalo zvuk, který následně rozvíjeli další umělci (včetně bristolských kolegů) a pomohlo etablovat trip hop jako široce rozpoznatelný hudební směr. Kritici oceňovali schopnost alba kombinovat taneční rytmy s melancholickou atmosférou a hlubokými basovými linkami; deska je dnes pravidelně zařazována do retrospektivních žebříčků a studií o vývoji populární hudby 90. let.

Daddy G o natáčení alba řekl, že skupina pracovala experimentálně, zkoušela různé vzájemné kombinace beatů, samplů a živých nástrojů a že důležitá byla snaha vytvořit prostor a náladu spíše než technicky dokonalé „hitové“ aranže. Podle něj šlo o kolektivní proces, kde hostující vokalisté a producenti přidávali barvy k již existujícím základům, což dalo albu jeho charakteristický zvuk.

Dědictví

Blue Lines dnes považujeme nejen za počátek kariéry Massive Attack, ale také za milník v britské hudbě: ukázalo, jak lze spojit prvky reggae, soulu, hip hopu a elektroniky do jedné soudržné a emotivní podoby. V průběhu let ovlivnilo řadu umělců napříč žánry a pomohlo etablovat Bristol jako jedno z nejdůležitějších hudebních center ve Spojeném království konce 20. století.