Sir Joshua Reynolds RA FRS FRSA (16. července 1723 - 23. února 1792) byl anglický malíř portrétů. Podílel se na založení Královské akademie umění a byl jejím prvním prezidentem. V roce 1769 ho král Jiří III. jmenoval sirem Joshuou Reynoldsem.

Někteří kritici Reynoldse a Královskou akademii neměli rádi. Prerafaelité mu říkali "Sir Sloshua" a William Blake vydal v roce 1808 divoký pamflet Annotations to Sir Joshua Reynolds' Discourses. Na druhé straně byl Turner jeho silným příznivcem a požádal, aby byl pohřben po Reynoldsově boku.

Reynolds má v londýnské Národní portrétní galerii přes 1000 portrétů. Navzdory Blakeově kritice měly Reynoldsovy Rozpravy trvalý vliv na teorii a praxi umění.

Život

Joshua Reynolds se narodil 16. července 1723 v anglickém městě Plympton v hrabství Devon. V mládí se věnoval malbě portrétů a postupně si vybudoval rozsáhlou praxi, která ho přivedla do centra londýnského uměleckého života. V polovině 18. století podnikl důležitou cestu do Itálie, kde studoval díla starých mistrů a čerpal inspiraci z renesanční a barokní tradice. Po návratu do Anglie se etabloval jako hlavní portrétista vyšší společnosti a kulturní elity.

Styl a technika

Reynolds je známý prosazováním tzv. Grand Manner (velkého, monumentálního způsobu portrétování), který idealizoval podobu modelů a včleňoval do portrétu prvky klasické ikonografie, pózy převzaté z sochařství a maleb starých mistrů. V praxi to znamenalo:

  • zdůraznění důstojnosti a postavení zobrazované osoby spíše než přesnou fotografickou podobu;
  • používání bohatých textur, volnějšího tahu štětce a malířských zkratek pro dosažení monumentálního dojmu;
  • využití kompozice a světla k vytvoření dramatického, ale elegantního efektu;
  • časté citace starších autorů (např. Rafaela, Tiziana či Van Dycka), které vnášely do portrétů klasické asociace.

Rozpravy a teoretický přínos

Jako první prezident Královské akademie umění přednesl Reynolds sérii přednášek o malířství, známých jako Rozpravy (Discourses). V nich formuloval své názory na uměleckou praxi, význam studia starých mistrů, roli fantazie a ideálu v portrétu i rozdíl mezi dekorativním a historickým malířstvím. Tyto přednášky se staly důležitým základem umělecké teorie v Británii a ovlivnily generace malířů, i když vyvolávaly i ostrou kritiku.

Kontroverze a kritika

Reynolds nebyl bez odpůrců. Mnozí kritici mu vyčítali přílišnou idealizaci, vzdálenost od naturalistické věrnosti a stylizaci, která měla podle nich maskovat nedostatky. William Blake byl jedním z hlasitých kritiků a jeho polemický text Annotations to Sir Joshua Reynolds' Discourses patří k nejznámějším útokům proti Reynoldsovu pojetí umění. Později se proti jeho vlivu ohradili i prerafaelité. Naopak mnozí současní a pozdější umělci – včetně J. M. W. Turnera – jeho práci oceňovali.

Hlavní příspěvky a dědictví

Reynolds zásadním způsobem formoval profesi portrétisty v 18. století, prosazoval institucionální podporu umění (prostřednictvím Královské akademie) a zanechal trvalou teoretickou stopu svými přednáškami. Jeho vliv je patrný jak v technickém pojetí portrétu, tak v pojetí role umělce ve společnosti. Mnoho jeho portrétů bylo reprodukováno rytinami a tím se jeho styl šířil i mezi širší veřejnost.

Sbírky a památka

Jak je uvedeno výše, v londýnské Národní portrétní galerii je uchováno velké množství Reynoldsových děl a celkově jeho obrazy najdeme v hlavních britských i mezinárodních sbírkách. Zemřel 23. února 1792 a je pohřben ve svém rodném prostředí uznáván jako jedna z klíčových postav anglického umění 18. století.

Proč je Reynolds důležitý

  • stál u založení a vedení instituce, která profesionalizovala výuku a praxi umění v Británii;
  • prosazoval syntézu studia starých mistrů s moderní praxí;
  • je autorem významného souboru přednášek, které formovaly uměleckou diskusi;
  • jeho portréty zobrazuji politickou a společenskou elitu své doby a slouží dnes jako cenné historické dokumenty i výtvarná díla.

Pokud chcete, mohu přidat přehled nejznámějších Reynoldsových portrétů nebo stručný seznam jeho přednášek z Rozprav.