Blankvers (slepý verš)

Charakteristika

V anglické tradici je blankvers nejčastěji identický s jambickým pentametrem — pěti dvojstopými jamby v řádku — avšak pojem lze užít i obecněji pro jakýkoli metrický verš bez rýmů. Typické rysy jsou:

• ustálené metrum (v angličtině nejčastěji iambický pentametr), často s tolerancí pro variace a inversi;
• časté užití enjambementu, které umožňuje plynulé a přirozené větné proudění přes hranice veršů;
• možnost vkládat caesury, feminine endings či metrické odchylky pro expresivní účinek.

Pro technickou stránku metra je k dispozici jednoduché vysvětlení na metrické stránce.

Historie a vývoj

Blankvers se v angličtině rozvinul v 16. století; za jednoho z prvních uživatelů je považován Henry Howard, hrabě z Surrey, který přenesl vzory z italského a klasického verše do angličtiny. Během renesance se forma stala oblíbenou v dramatické poezii a byla dále rozvinuta autory jako Christopher Marlowe a William Shakespeare. Vývoj literatury a významných autorů lze ilustrovat na řadě odkazů: Shakespeare a jeho pozdější preference blankversu (např. v Hamletovi), nebo John Milton, který zvolil blankvers pro svůj epický epos Ztracený ráj jako prostředek vážného, rozhlehlého vyprávění.

Použití a významná díla

Blankvers byl považován mnoha kritiky a tvůrci za vhodnou formu pro seriózní a rozsáhlé projevy, neboť umožňuje přirozenou řečnost bez melodického omezení rýmu. Některá významná použití a porovnání s jinými přístupy najdete u:

• William Wordsworth, ukázky z básně Michael demonstrují přísné metrické vedení bez rýmů;
• Alfred, lord Tennyson, užil formu ve svých idylách;
• John Keats přešel od rýmovaného Endymionu ke blankversovému Hyperionu v pokusu o vyšší epický tón;
• v anglické tradici patří mezi nejdelší blankversová díla Pád Ninive a Král Alfred, přičemž druhé jmenované dosahuje mimořádného rozsahu.

Rozdíly, proměny a moderní kontext

Je důležité rozlišovat blankvers a volný verš: zatímco blankvers zachovává metrický řád bez rýmů, volný verš často opouští i pravidelné stopy. Ve 20. století někteří básníci zcela opustili tradiční metra (literární proměny 20. století), jiní naopak blankvers adaptovali do nových jazykových a dramatických kontextů. Blankvers tak zůstává flexibilním prostředkem: od klasické dramatiky přes epické básně až po moderní experimenty se rytmem a frází.

Pro další čtení a konkrétní studie tého formy jsou užitečné zdroje k autorům a dílům uvedené výše: výklad pojmu, techniky metra a přehled historických užití u Shakespeara či Miltona.