Fred Astaire – legenda amerického tance, zpěvu a filmu (1899–1987)

Fred Astaire (1899–1987) – legenda amerického tance, zpěvu a filmu. Život a kariéra ikony Hollywoodu, slavná partnerství, taneční mistrovství a trvalý vliv na generace.

Fred Astaire, rodným jménem Frederick Austerlitz (10. května 1899 – 22. června 1987), se narodil v Omaze v Nebrasce a stal se jedním z nejvýznamnějších a nejosobitějších umělců americké zábavy 20. století. Byl americký tanečník, zpěvák a herec, proslulý elegancí, hudebním citem a technickou precizností. Během své kariéry se stal nejslavnějším divadelním, filmovým a televizním tanečníkem své doby.

Kariéra a filmové úspěchy

Astaire začínal jako dítě na jevišti spolu se svou sestrou Adèle; jejich duet se postupně prosadil na vaudeville a pak i na Broadwayi, kde získali znamenitý ohlas. Po Adélině sňatku a odchodu z jevištního partnerství se Fred vydal do filmového průmyslu a získal zde světové renomé. První širší pozornost mu přinesl film Flying Down to Rio (1933), kde se poprvé objevil po boku Ginger Rogersovou u filmu – z této spolupráce vznikla později dlouhodobá filmová partnerství a série hudebních hitů.

Ve filmu Astaire vystupoval v celkem 32 snímcích a pracoval s řadou vynikajících tanečnic a hereček: mezi jeho filmové partnerky patřily Eleanor Powellová, Ann Millerová, Vera-Ellen, Cyd Charisseová nebo později v televizi Barriem Chase. Mnohé z těchto duetů patří dodnes k učebnicovým příkladům filmového tance. Mezi jeho nejznámější filmové tituly patří např. Flying Down to Rio, The Gay Divorcee, Top Hat, Swing Time, Shall We Dance či později The Band Wagon.

Hudba, písně a spolupráce s autory

Astaire nebyl pouze tanečníkem; byl i citlivým interpretem písní, které často poprvé představil širšímu publiku. Ve spolupráci s předními skladateli a textaři z tzv. Velkého amerického zpěvníku představil řadu písní, které se staly standardy. Proslavil skladby Irvinga Berlina i písně od bratrů Gershwinů a dalších autorů, čímž významně přispěl k popularizaci amerických muzikálových melodií.

Styl, choreografie a pracovní metoda

Jeho partnerem a dlouholetým spolupracovníkem při tvorbě tanečních čísel byl choreograf Hermes Pan. Spolu vytvářeli choreografie charakteristické pro Astaireův styl: lehkost, hudební přesnost, čistota kroků a zdánlivá beznámaha při extrémním technickém umění. Astaire byl legendární svým perfekcionismem — věnoval nesmírné množství času nácviku, zdokonaloval detailní rytmiku a přesné provedení. Preferoval natáčení dlouhých záběrů tak, aby byl tanec předveden jako celek, a dbal na to, aby kamera tanec podporovala, nikoli ho „štípla“ záběry.

Televize, ocenění a vliv

V 50. letech přenesl svůj um i do televize. Televizní speciál večer s Fredem Astairem (An Evening with Fred Astaire, 1958) získal mimořádný ohlas a v roce 1959 (speciál vysílaný 1958) byl odměněn řadou cen Emmy — tento pořad získal devět cen Emmy a upevnil Astaireovu pozici jako multifunkčního umělce. V průběhu života obdržel několik významných ocenění za celoživotní dílo, včetně čestného ocenění Akademie (Academy Honorary Award), a jeho přínos byl oceňován i v pozdějších desetiletích.

Osobní život

V roce 1933 se oženil s Phyllis Potterovou; manželství vydrželo až do její smrti a měli spolu dvě děti. Po smrti Phyllis se Astaire v roce 1980 znovu oženil s Robyn Smithovou, bývalou žokejkou. Osobně byl často popisován jako skromný, pečlivý a pracovně oddaný umělec, který více než exhibici upřednostňoval řemeslnou dokonalost.

Smrt a odkaz

Fred Astaire zemřel 22. června 1987 ve věku 88 let. Zanechal po sobě nesmazatelnou stopu v oblasti tance, filmu a populární hudby. Mnoho pozdějších tanečníků a choreografů — muži i ženy — se k jeho vlivu přiznávalo; jméno Freda Astaire se dnes používá jako synonymum pro elegance, technickou zdatnost a smysl pro hudební frázování v tanečním umění.

Jeho dědictví žije dál: filmy s jeho účastí se stále reprízují, jeho choreografie a nahrávky se studují na tanečních školách a jeho přístup k práci zůstává inspirací pro generace umělců po celém světě.

Hledání podle dopisu