Jevgenij Plušenko (narozen 3. listopadu 1982) je ruský krasobruslař, který patří mezi nejvýraznější osobnosti mužského krasobruslení počátku 21. století. Narodil se a vyrůstal v Sovětském svazu, v systému, který vyhledával talentované děti a předával je do specializovaných tréninkových center; Plušenko je často označován jako jeden z posledních reprezentantů tohoto „sovětského“ výchovného modelu, kdy sportovní škola zajišťovala bydlení, stravu, péči a technické zázemí s cílem vychovat špičkové závodníky.

Plušenko vynikl už v mládí: ve 14 letech vyhrál juniorský šampionát světa a o rok později získal bronzovou medaili na mistrovství světa. Po celou kariéru ho trénoval Alexej Mišin, jeden z nejznámějších sovětských a ruských trenérů krasobruslení. V době Plušenkova vzestupu měl Mišin jako svěřence také Alexeje Jagudina; podle dobových zpráv věnoval Mišin Plušenkovi tolik pozornosti, že Jagudin odešel a našel si jiného trenéra. Mezi Plušenkem a Jagudinem panovala velká rivalita, která vyvrcholila na olympiádě v Salt Lake City 2002, kde Jagudin získal zlato a Plušenko stříbro.

Plušenko je držitelem více olympijských medailí: stříbro z olympiády 2002, zlato z Turína 2006 a další stříbro z Vancouveru 2010. Do své sbírky později přidal i olympijské zlato z týmové soutěže v Soči 2014, kde se podílel na úspěchu ruského týmu. Mezi světovými a evropskými šampionáty patří také k nejúspěšnějším závodníkům své generace – je vícenásobným mistrem světa a Evropy a pravidelně patřil k favoritům velkých soutěží.

V letech mezi olympiádami 2002 a 2006 byl Plušenko téměř neporazitelný; prohrál pouze ojediněle, například s Emanuelem Sandhuem ve finále Grand Prix 2003–2004 a potom s Brianu Joubertovi na mistrovství Evropy 2004. Na Mistrovství světa 2003 svým výkonem těsně odrazil útok Američana Timothyho Goebela a udržel prvenství.

Technicky byl Plušenko průkopníkem v čtverných skocích a jejich kombinacích. Byl známý pro svoji skokanou sílu, čisté přistání a schopnost spojovat náročné kombinace – jako jeden z prvních závodníků pravidelně předváděl v soutěžích kombinace se čtverným skokem. Zároveň měl vysoký umělecký standard: kromě techniky zařazoval do programů i netradiční prvky, například Biellmannovu otočku, i když ji v pozdějších letech obvykle vynechával.

Plušenko se potýkal s četnými zraněními během celé kariéry; kvůli zdravotním problémům odstoupil například z mistrovství světa 2005 a v různých obdobích podstoupil několik operací a rehabilitací. Přesto se dokázal vracet na vrcholovou úroveň, včetně olympijského triumfu v roce 2006 a návratu do soutěží v následujících letech.

Po vrcholné závodní kariéře Plušenko pokračoval v aktivitách spojených s krasobruslením: pravidelně účinkoval v ledních show, vystupoval na exhibicích, věnoval se trenérské činnosti a práci s mladými bruslaři. Jeho přístup a technické standardy ovlivnily generaci závodníků, zejména v oblasti nácviku čtverných skoků a soutěžní konzistence.

V soukromém životě byl Plušenko ženatý a má dítě; v posledních letech se se rozvádí. Přesto zůstává výraznou postavou ruského sportu — symbolem technické dokonalosti, soutěžního nasazení a dlouhé sportovní životnosti.

Jeho odkaz v krasobruslení spočívá především v kombinaci vrcholné techniky a silné soutěžní mentality. Díky schopnosti zvládat nejnáročnější skokové prvky a zároveň prezentovat propracované umělecké programy je často považován za jednoho z nejvlivnějších mužských krasobruslařů své éry.