Přehled
Binární dělení je základní forma nepohlavního rozmnožování, při níž se jedna buňka rozdělí na dvě zhruba stejné dceřiné buňky. Tento způsob rozmnožování je nejběžnější u prokaryot, zejména u bakterií, a vyskytuje se i u některých jednobuněčných eukaryotických jednobuněčných organismů, například u améb nebo u trepky (Paramecium). Binární dělení umožňuje rychlé přizpůsobení a expanzi populace při příznivých podmínkách; je také základním procesem, který laboratorní biologové využívají při pěstování mikroorganismů. 
Průběh dělení
Proces lze rozdělit do několika kroků, které probíhají v přibližně této posloupnosti:
- Replikace genetického materiálu – molekuly DNA se zkopírují, čímž vzniknou dvě kopie genomu.
- Segregace – kopie DNA se oddělí a pohybují na opačné póly buňky, proces označovaný rovněž jako replikace a segregace DNA.
- Růst buňky – buněčný objem a zásoby se zvětší tak, aby obě dceřiné buňky měly dostatek materiálu.
- Cytokineze – utvoří se přepážka a dojde k rozdělení buněčné membrány (a tam, kde existuje, i buněčné stěny), tedy k rozdělení buněčné membrány a buněčné stěny, což vyústí ve vznik dvou samostatných buněk.
Výsledkem jsou zpravidla dvě buňky, které jsou geneticky identické s výjimkou případných chyb při replikaci, jež mohou vést ke vzniku mutací.
Molekulární a strukturální aspekty
U bakterií jsou klíčovými hráči proteiny, které určují místo a čas založení dělícího septa; příkladem je dobře popsaný protein FtsZ, jenž tvoří prstenec v místě budoucího dělení. Cytoskeletální prvky a membránové systémy zajišťují přesun kopií DNA a vznik přepážky. U eukaryotických jednobuněčných organismů probíhá oddělení jádra a organizace chromozomů složitěji, a proto se často zařazuje do širší kategorie jaderného dělení označovaného jako mitóza, po níž následuje cytokineze.
Výskyt, význam a využití
Binární dělení umožňuje mikroorganismům rychlé množení v příznivých podmínkách a je základem mnoha ekologických procesů, např. koloběh živin nebo kolonizace prostředí. V biotechnologii se tento mechanismus využívá při fermentacích a výrobě biologických látek, v medicíně je zase důležitý pro pochopení růstu infekcí a mechanismů účinku antibiotik, které mohou ovlivnit právě procesy dělení buňky.
Rozdíly, omezení a zajímavosti
Na rozdíl od sexuálních forem rozmnožování binární dělení nevede k okamžitém mísení genetického materiálu mezi dvěma rodiči; variabilita populace proto vzniká převážně mutacemi či horizontálním přenosem genů u prokaryot. Existují i odlišné způsoby nepohlavního rozmnožování, například pupení nebo mnohočetné dělení (multipla fission), jež se liší tím, jak a kdy probíhá rozdělení buněčného obsahu. Rychlost binárního dělení závisí na druhu, teplotě, dostupnosti živin a dalších faktorech a u některých bakterií může být extrémně krátká (desítky minut) nebo výrazně prodloužena v nepříznivých podmínkách.
Celkově je binární dělení jednoduchý, ale vysoce efektivní mechanismus, klíčový pro přežití a šíření mnoha mikroorganismů. Pro pochopení evolučních procesů, biotechnologických aplikací i kontroly infekcí zůstává jeho studium základním pilířem mikrobiologie a buněčné biologie.