Benjamin Harrison (20. srpna 1833 – 13. března 1901) byl 23. prezidentem Spojených států (1889–1893). Byl vnukem prezidenta Williama Henryho Harrisona a je dodnes jediným prezidentem, který byl vnukem jiného prezidenta. Jeho dlouhodobým domovem bylo město Indianapolis ve státě Indiana. Jako politik patřil k Republikánské strany a v roce 1888 byl zvolen do Bílého domu, když porazil dosavadního prezidenta Grovera Clevelanda ve volebním kolegiu i přes to, že v celostátním hlasování prohrál. Během jeho funkčního období se v Bílém domě poprvé začala používat elektrická světla; populární je i anekdota, že Harrison se jich bál dotknout a nechal osvětlení zapínat sluhy. Po jednom čtyřletém období se mu v roce 1892 v prezidentských volbách podařit obhájit mandát nepodařilo a funkci znovu získal Grover Cleveland.

Raná léta a vzdělání

Benjamin Harrison se narodil v prominentní rodině s dlouholetou politickou tradicí. Vystudoval právo a stal se úspěšným advokátem v Indianapolisu. Ve svém právnickém praktikování se prosadil i na federální úrovni – vedl řadu významných případů, včetně sporů, které dospěly až před Nejvyšší soud Spojených států.

Vojenská služba a právnická kariéra

Během americké občanské války byl Harrison aktivní na straně Unie; působil jako důstojník a dosáhl hodnosti plukovníka, posléze byl povýšen do hodnosti brigádního generála (brevet). Po válce se vrátil k právu a ve veřejném životě se prosazoval jako organizátor a vlivný republikánský politik ve státě Indiana.

Prezidentské období (1889–1893)

Jako prezident se Harrison soustředil na několik hlavních oblastí:

  • Ekonomická politika a cla: Podporoval ochranná cla a během jeho období byl prosazen zákon o vysokých clech (známý jako McKinleyův celní tarif), který měl chránit domácí průmysl a zároveň měl politické dopady na vztahy mezi městy a venkovem.
  • Antimonopolní a regulační kroky: Harrison podepsal do zákona Shermanův antimonopolní zákon z roku 1890, jeden z prvních federálních zákonů proti monopolům a omezování soutěže.
  • Sociální výdaje a důchody: Během jeho vlády došlo k rozšíření federálních výdajů například rozšířením dávek pro veterány války Unie, což mělo značný dopad na rozpočet a veřejné mínění.
  • Ochrana přírody: Kongres schválil v roce 1891 zákony, které umožnily prezidentovi vyčlenit federální lesní rezervace; Harrison jako první využil tento nástroj k ochraně rozsáhlých území.
  • Přijetí nových států: Během jeho funkčního období byla do Unie přijata řada nových států na západě, což výrazně změnilo politickou mapu Spojených států.

V zahraniční politice Harrison prosazoval modernizaci námořnictva a aktivnější zahraničně-politickou roli USA. Podporoval expanzionistické tendence té doby, včetně snah o větší vliv v Oceánii a o připojení Havajských ostrovů; některé z kroků, například smlouvy a jednání o anexi Havaje, však byly dokončeny až po jeho odchodu z úřadu nebo se jim postavily pozdější administrativy.

Rodinný život a pozdější léta

Harrisonovou první manželkou byla Carrie Harrisonová (Caroline Scott Harrison), která zemřela během jeho prezidentství. Po její smrti se oženil s Mary Dimmick Harrisonovou (narozenou Mary Lord Dimmick), neteří své první manželky; s Mary se oženil až po opuštění úřadu. Po porážce v roce 1892 se Harrison vrátil do praxe práva v Indianapolisu a zůstal činný ve veřejném životě až do své smrti 13. března 1901.

Dědictví

Benjamin Harrison je hodnocen rozporuplně: na jedné straně jako prezident, který prosazoval silnou federální legislativu v oblasti hospodářství, antimonopolní regulace a ochrany přírody; na druhé straně jej kritici poukazují na rostoucí federální výdaje a nepopulární cla, které přispěly k jeho porážce v následujících volbách. Přesto zůstává důležitou postavou závěru 19. století a jeho administrativa ovlivnila další směřování federálních politik v oblasti hospodářství, přírody a rozšiřování Unie.