Sezóna 1988-89 byla 72. sezónou National Hockey League. Dvacet jedna týmů odehrálo 80 zápasů. Calgary Flames vyhrálo kanadské finále Stanley Cupu proti Montreal Canadiens čtyři zápasy po sobě. K dnešnímu dni je to naposledy, kdy se dva kanadské týmy utkaly o Stanley Cup.
Průběh sezóny
V základní části hrálo 21 týmů každý 80 zápasů. Sezóna přinesla napínavé souboje v divizích i soutěživý boj o postup do play-off; do vyřazovacích bojů postoupilo tradičně 16 týmů. Základní část byla poznamenána vynikajícími individuálními výkony a také stabilitou některých etablovaných klubů, které potvrdily pozice mezi kandidáty na titul.
Play-off a Stanley Cup
Play-off probíhala ve čtyřech kolech na čtyři vítězné zápasy. Calgary Flames prošli vyřazovacími boji suverénně a v rozhodujícím souboji o Stanley Cup přehráli Montreal Canadiens čtyřmi po sobě jdoucími vítězstvími. Šlo o výrazný úspěch klubu a zároveň o historickou událost – dosud poslední finále mezi dvěma kanadskými týmy.
Klíčoví hráči a trenér
Na úspěchu Flames se podílela řada důležitých osobností. Trenérem vítězného týmu byl Terry Crisp. Mezi klíčové hráče patřili obránce Al MacInnis, brankář Mike Vernon a útočníci jako Lanny McDonald či Joe Nieuwendyk. Výkony obránce Al MacInnise byly natolik zásadní, že mu byl udělen titul nejužitečnějšího hráče play-off, Conn Smythe Trophy.
Význam a odkaz sezóny
Rok 1988–89 je v historii NHL zapamatován především díky prvému (a dosud jedinému) zisku Stanley Cupu pro Calgary Flames. Vítězství mělo velký dopad na fanouškovskou základnu v Calgary a upevnilo postavení klubu v kanadském i severoamerickém kontextu. Zároveň zůstává sezóna historickým milníkem jako poslední příklad finále NHL mezi dvěma kanadskými týmy.