1948 Arabsko-izraelská válka
Arabsko-izraelská válka v roce 1948 (neboli první) byla druhou a závěrečnou fází války o Palestinu v letech 1947-49. Začala po skončení britského mandátu pro Palestinu, o půlnoci 14. května 1948. Toho dne byla již dříve vydána izraelská deklarace nezávislosti. Vojenská koalice arabských států vstoupila na území britské Palestiny ráno 15. května.
K prvním úmrtím ve válce došlo 30. listopadu 1947: Dva autobusy s Židy byly přepadeny. Mezi Araby a Židy panovalo napětí a konflikty již od Balfourovy deklarace z roku 1917 a vytvoření britského mandátu Palestina v roce 1920. Ani Arabům, ani Židům se britská politika nelíbila. Odpor Arabů přerostl v arabské povstání v Palestině v letech 1936-1939. Odpor Židů přerostl v židovské povstání v Palestině (1944-1947). V roce 1947 vedlo toto napětí k občanské válce. Dne 29. listopadu 1947 byl přijat plán OSN na rozdělení Palestiny: plánoval rozdělení Palestiny na arabský stát, židovský stát a zvláštní mezinárodní režim pro města Jeruzalém a Betlém.
Den po vyhlášení izraelské nezávislosti, 15. května 1948, se občanská válka změnila v konflikt mezi Izraelem a arabskými státy. Do Palestiny vstoupily Egypt, Transjordánsko, Sýrie a expediční jednotky z Iráku. Tyto síly převzaly kontrolu nad arabskými oblastmi a okamžitě zaútočily na izraelské síly a několik židovských osad. Deset měsíců probíhaly boje převážně na území britského mandátu a na Sinajském poloostrově a v jižním Libanonu, přerušené několika obdobími příměří.
Výsledkem války bylo, že Stát Izrael kontroloval území, které rezoluce Valného shromáždění OSN č. 181 doporučovala pro navrhovaný židovský stát, a také téměř 60 % území arabského státu navrženého v plánu rozdělení z roku 1947. Patřila sem oblast Jaffy, Lyddy a Ramle, Galilea, některé části Negevu, široký pás podél silnice Tel Aviv-Jeruzalém, Západní Jeruzalém a některá území na Západním břehu Jordánu. Transjordánsko převzalo kontrolu nad zbytkem bývalého britského mandátu, který anektovalo, a egyptská armáda převzala kontrolu nad pásmem Gazy. Na konferenci v Jerichu 1. prosince 1948 vyzvalo 2 000 palestinských delegátů ke sjednocení Palestiny a Transjordánska jako kroku k úplné arabské jednotě. Konflikt vyvolal výrazné demografické změny na celém Blízkém východě. Přibližně 700 000 palestinských Arabů uprchlo nebo bylo vyhnáno ze svých domovů v oblasti, která se stala Izraelem, a stali se palestinskými uprchlíky v oblasti, kterou označují jako Al-Nakba ("katastrofa"). Během tří let po válce emigrovalo do Izraele asi 700 000 Židů, z nichž mnozí byli vyhnáni ze svých předchozích domovů na Blízkém východě.
