Sezóna 1938-39 byla 22. sezónou National Hockey League (NHL). Sedm týmů odehrálo 48 zápasů. Vítězem Stanley Cupu se stal tým Boston Bruins, který ve finálové sérii porazil Toronto Maple Leafs ve čtyřech zápasech.
Týmy a základní část
V sezóně 1938–39 soutěžilo sedm profesionálních klubů NHL. Každý tým sehrál 48 utkání v základní části. Mezi účastníky byli tradiční členové ligy té doby, mezi kterými nechyběly kluby jako Boston Bruins, Toronto Maple Leafs, Detroit Red Wings, Chicago Black Hawks, New York Rangers, Montreal Canadiens a New York Americans. Základní část určovala nasazení do vyřazovacích bojů a pořadí, které rozhodovalo o tom, kdo si vybojuje postup do playoff.
Playoff a Stanley Cup
Vyřazovací část probíhala podle tehdejšího formátu NHL, který zahrnoval sérii zápasů mezi postupujícími týmy až do vyhlášení držitele Stanley Cupu. V závěru sezóny se v boji o slavný pohár prosadili Boston Bruins, kteří ve finále porazili Toronto Maple Leafs a získali titul mistra ligy.
Zavedení pravidla o icingu
NHL zavedla pravidlo o icingu 13. března 1939. Pravidlo mělo zabránit úmyslnému odpálení puku na druhou stranu kluziště jako prostředku ke zdržování hry či úniku z tlaku. Obecně se icing definuje tak, že pokud hráč vystřelí nebo odpálí puk ze své obranné poloviny přes brankovou čáru soupeře a nikdo ho předtím nedotkne, hra se přeruší a vhazování se koná v obranném pásmu střílejícího týmu. Zavedení tohoto pravidla změnilo taktiku některých týmů, omezilo „vypalování“ puku na čas a přispělo k dynamičtějšímu průběhu zápasů.
Dopad a historický kontext
Sezóna 1938–39 je v hokejové historii zapamatovaná nejen díky vítězství Boston Bruins, ale i kvůli důležité úpravě pravidel, která měla dlouhodobý vliv na styl hry. Pravidlo icingu se v následujících desetiletích dál upravovalo (například způsoby vymáhání nebo zavedení různých variant icingu), ale jeho počáteční zavedení v roce 1939 představovalo významný krok směrem k regulaci taktiky a plynulosti zápasů.