Zam Zama nebo také Zam-zammah, často nazývaný "postrach severní Indie", je staré dělo. Je vyroben z mosazi a byl vyroben v Láhauru (dnes v Pákistánu) v roce 1762 na příkaz afghánského krále. Ahmada Šáha Durráního. Dělo mělo tehdy obrovské rozměry a ohromnou palebnou sílu a všechny armády, které v oblasti Afgháncům odporovaly, z něj měly strach.
Dělo bylo později poškozeno při vojenském tažení a potopilo se na dno řeky Čenab, odkud bylo vyzvednuto a ukořistěno vítěznými sikhskými silami chalsy mahárádži Ranjita Singha. Poté se oblast Paňdžábu dostala pod sikhskou nadvládu, což dalo vzniknout pověře, že "kdo drží Zam Zamu, drží Paňdžáb".
Dělo bylo později převezeno do Dillí, ale v roce 1870 bylo přivezeno zpět do Láhauru a instalováno před starým Láhaurským muzeem a později v 90. letech 19. století přemístěno před budovu současného muzea naproti starému kampusu Paňdžábské univerzity. Později byla v 90. letech 20. století restaurována a vyčištěna.
V období britské Indie získal Zam Zama zvláštní slávu, když se o něm spisovatel Rudyard Kipling zmínil na prvních stránkách knihy Kim, vydané v roce 1901.
