Toxoplasma gondii: co to je, přenos, příznaky a rizika
Toxoplasma gondii: zjistěte, jak se přenáší, jaké jsou příznaky a rizika pro těhotné a imunokompromitované a jak se účinně chránit.
Toxoplasma gondii je prvok, který může infikovat téměř všechny teplokrevné živočichy včetně člověka.
U lidí jde o jeden z nejčastějších parazitárních patogenů. Krevní testy ukazují, že až třetina světové populace byla nebo je infikována T. gondii, přičemž míra nakažení se mezi zeměmi a regiony značně liší v závislosti na klimatu, stravovacích návycích a hygieně.
Přestože se během prvních týdnů u některých osob objevují mírné příznaky podobné chřipce, u zdravých dospělých infekce T. gondii většinou nevyvolává žádné nebo jen nenápadné příznaky. U kojenců, pacientů s HIV/AIDS a dalších osob s oslabenou imunitou však může infekce způsobit závažné až život ohrožující onemocnění (toxoplazmózu). p77
Přenos a životní cyklus
Parazit může mít několik forem: rychle se množící tachyzoity, pomalu se množící bradyzoity v tkáňových cystách a environmentální oocysty. Parazit se může pohlavně rozmnožovat pouze ve střevech příslušníků čeledi kočkovitých (kočkovitých). Proto jsou kočkovité šelmy definitivními hostiteli T. gondii, zatímco všichni ostatní hostitelé jsou považováni za mezihostitele.
K infekci u lidí a jiných teplokrevných zvířat může dojít několika hlavními způsoby:
- konzumací syrového nebo nedostatečně tepelně upraveného masa obsahujícího tkáňové cysty T. gondii,
- pitím vody nebo konzumací potravin kontaminovaných oocystami z výkalů nakaženého zvířete,
- přes transfúzi krve nebo transplantaci orgánů,
- nebo přenosem z matky na plod přes placentu.
Kočky vylučují oocysty ve stolici, které po určité době v prostředí sporulují a stávají se infekčními (obvykle po 1–5 dnech). Oocysty jsou velmi odolné vůči vnějším podmínkám a mohou kontaminovat půdu, vodu i plodiny.
Projevy onemocnění
Průběh toxoplazmózy závisí na imunitním stavu hostitele a na tom, zda jde o primoinfekci či reaktivaci chronické infekce:
- U imunokompetentních osob: často asymptomatické nebo mírné příznaky (horečka, únava, zvětšené lymfatické uzliny). Někdy se objeví bolest svalů nebo slabší příznaky podobné chřipce.
- Oční toxoplazmóza: zánět sítnice a chorioidey (retinochoroiditida) může vést k bolestem oka, snížení zraku nebo slepotě; onemocnění se může reaktivovat z chronických cyst v oku.
- U osob s oslabenou imunitou (např. při AIDS, po transplantaci): může dojít k závažné generalizované infekci nebo encefalitidě — s neurologickými příznaky, záchvaty a fokálními deficity.
- U novorozenců při vertikálním přenosu: spektrum od asymptomatických novorozenců až po těžké poškození (mrtvě narozené dítě, potrat, hydrocefalus, intracerebrální kalcifikace, chorioretinitida, neurologické postižení).
Diagnostika
Nejčastěji se používají sérologické testy:
- Protilátky IgM: mohou naznačovat čerstvou nebo nedávnou infekci, ale IgM může přetrvávat i měsíce až roky, proto je interpretace citlivá.
- Protilátky IgG: ukazují na prodělanou nebo probíhající infekci; postupné zvyšování titrů může znamenat aktivní infekci.
- Avidita IgG: pomáhá odlišit nedávnou infekci (nízká avidita) od starší (vysoká avidita) — důležité zejména v těhotenství.
U podezření na invazivní formu (např. encefalitida) se doplňuje vyšetření mozkomíšního moku, zobrazovací metody (CT, MRI) a v některých případech přímé detekce DNA pomocí PCR.
Léčba
Léčba závisí na typu a závažnosti onemocnění a na stavu imunitního systému:
- Většina imunokompetentních pacientů bez příznaků léčbu nevyžaduje. U symptomatických případů se podávají antiparazitické léky.
- Standardní kombinovaná terapie u těžkých případů: pyrimethamin + sulfadiazin a doplnění kyseliny listové (folinát) k ochraně kostní dřeně. Jako alternativa se používá trimethoprim‑sulfamethoxazol (co-trimoxazol) u některých pacientů.
- U těhotných žen se často používá spiramycin (snahou snížit riziko přenosu na plod); při potvrzené fetální infekci nebo u závažných forem se volí kombinovaná terapie (pyrimethamin‑sulfadiazin) podle gestace a rizik.
- U pacientů s AIDS se používá prevence a léčba TMP‑SMX a při reaktivaci intenzivní antiparazitická léčba.
Rizika v těhotenství a kongenitální toxoplazmóza
Primoinfekce ženy v těhotenství představuje riziko přenosu na plod. Pravděpodobnost přenosu roste s pokročilostí těhotenství (nejvyšší v 3. trimestru), ale závažnost postižení plodu je naopak větší při infekci v časném těhotenství. Následky mohou zahrnovat potrat, předčasný porod nebo trvalé postižení novorozence (oční a neurologické vady).
V některých zemích se volí screening těhotných (sérologie) a následné sledování a léčba pro snížení rizika a včasné zachycení infekce.
Prevence
Prevence toxoplazmózy zahrnuje jednoduchá hygienická opatření a změny chování:
- Pečlivě tepelně upravovat maso (zejména vepřové, jehněčí, zvěřina): vařit nebo péct do vnitřní teploty a nepodávat syrové či nedovařené.
- Zmrazování masa v domácích podmínkách po několik dní může riziko snížit; komerční postupy pro zajištění sterility se liší.
- Mýt ovoce a zeleninu, vyhýbat se kontaminované vodě a nepít neupravenou vodu z neznámých zdrojů.
- Vyhýbat se kontaktu s kočičím trusem, zvláště v těhotenství: pravidelné čištění kočičího záchodu svěřit jinému členovi domácnosti, nosit rukavice a mýt ruce po práci na zahradě nebo při manipulaci s půdou.
- Kočkám v domácnosti nedávat syrové maso a udržovat je v bytě (nepřinášet domů ulovenou zvěřinu), pravidelně čistit záchod – oocysty sporulují několik dní a časté čištění snižuje riziko kontaminace.
- U imunokompromitovaných pacientů zvážit profylaxi (např. TMP‑SMX) podle doporučení ošetřujícího lékaře.
Epidemiologie a význam
Prevalence T. gondii se liší; faktory zvyšující výskyt zahrnují teplé a vlhké klima, tradiční konzumaci syrového nebo nedostatečně tepelně upraveného masa a nižší úroveň hygieny. Zdravotní dopad je nejvážnější u gravidních žen a u lidí s výrazně oslabenou imunitou.
Pokud máte obavy z možného rizika nebo příznaků, obraťte se na praktického lékaře nebo gynekologa k provedení sérologického vyšetření a k individuálnímu poradenství.
Otázky a odpovědi
Otázka: Co je Toxoplasma gondii?
Odpověď: Toxoplasma gondii je prvok, který může infikovat téměř všechny teplokrevné živočichy včetně člověka.
Otázka: Jak často se vyskytuje u lidí?
Odpověď: Krevní testy ukazují, že až třetina světové populace byla nebo je infikována T. gondii. Míra nakažení se v jednotlivých zemích značně liší.
Otázka: Jaké jsou příznaky infekce u zdravých dospělých lidí?
Odpověď: Obecně infekce T. gondii u zdravých dospělých lidí nevyvolává žádné příznaky, i když se během prvních několika týdnů mohou občas objevit mírné příznaky podobné chřipce.
Otázka: Kdo je ohrožen vážným onemocněním způsobeným infekcí?
Odpověď: Závažným a potenciálně smrtelným onemocněním (toxoplazmózou) jsou ohroženi kojenci, pacienti s HIV/AIDS a další osoby s oslabenou imunitou.
Otázka: Jak se člověk může nakazit T. gondii?
Odpověď: Člověk se může nakazit konzumací syrového nebo nedostatečně tepelně upraveného masa obsahujícího tkáňové cysty T. gondii, pitím vody nebo konzumací čehokoli kontaminovaného oocystami, kontaktem s výkaly infikovaného zvířete, transfuzí krve nebo transplantací orgánů nebo přenosem z matky na plod přes placentu.
Otázka: U kterých zvířat se parazit rozmnožuje pohlavně?
Odpověď: Parazit se může pohlavně rozmnožovat pouze ve střevech kočkovitých šelem.
Vyhledávání