Příběh o Babylonské věži (hebrejsky: מִגְדַּל בָּבֶל, Migdal Bavel) v Genesis 11:1-9 je mýtus o původu, který má vysvětlit, proč národy světa mluví různými jazyky.
Podle příběhu přichází sjednocené lidstvo v generacích následujících po velké potopě, které mluví jedním jazykem a migruje na západ, do země Šináru (שִׁנְעָר). Tam se dohodnou, že postaví město a věž vysokou tak, aby dosáhla nebe. Bůh, když pozoroval jejich město a věž, se cítil a urazil a zmátl lidi tak, že si už nemohou rozumět. Poté je rozptýlí po celém světě.
Někteří moderní vědci spojují Babylonskou věž se známými stavbami, zejména s Etemenankami, zikkuratem zasvěceným mezopotámskému bohu Mardukovi v Babylonu. Sumerský příběh s některými podobnými prvky je vyprávěn v knize Enmerkar a pán z Aratty.
