Včelojedi jsou skupina suchozemských ptáků z čeledi včelojedovitých (Meropidae). Patří sem přibližně 26 druhů barevných a štíhlých ptáků rozdělených do několika rodů.

Popis

Včelojedi mají nápadné, často zářivě barevné opeření — odstíny zelené, modré, žluté, hnědé a červené se u různých druhů kombinují. Mají štíhlé tělo, dlouhý a silně zahnutý zobák, špičatá křídla a prodloužený ocas s lankovitými přívěsky u některých druhů. V letu připomínají vlaštovky, jsou obratní a rychlí. Délka těla se u různých druhů výrazně liší; většina je středně velká až menší (několik desítek centimetrů včetně ocasních per).

Potrava a lov

Jak už název naznačuje, včelojedi se živí převážně létajícím hmyzem. Chytají jej za letu výpady z vyvýšených bidel nebo hnízda. Hlavní složku potravy tvoří Hymenoptera — zejména včely a vosy, ale sbírají i různé druhy motýlů, mouchy či kudlanky. Podíl hymenopter (mravenci, včely a vosy) na jídelníčku se u jednotlivých druhů pohybuje mezi 20 až 96 %.

Před požitím si včelojed zbavuje žihadla a jedu: hmyz opakovaně uhodí a třese o pevný povrch, čímž z něj vytlačí většinu jedovaté tekutiny. Ptáci se zaměřují na létající kořist — uhynulého nebo přepadlého hmyzu často ignorují.

Hnízdění a společenské chování

Včelojedi jsou většinou sociální: mnoho druhů hnízdí v koloniích. Hnízda si budují ve formě dlouhých chodeb a komůrek v norách vyhloubených v písčitých březích, náspích nebo v sesutých svazích (často tam, kde se eroze vytvořila na okrajích řek či výkopů). Jedno místo může obsahovat mnoho takových nor při sobě.

Většina druhů je monogamní a oba rodiče se podílejí na inkubaci vajec a krmení mláďat. U některých druhů se objevuje i tzv. kooperativní hnízdění — pomoc s krmením a ochranou mláďat zajišťují i další dospělí ptáci z kolonie, což je u ptáků poměrně neobvyklé chování. V jednom hnízdním cyklu snáší samice obvykle několik vajec (u různých druhů se počet liší), doba inkubace a péče o mláďata trvá řádově týdny až měsíc.

Rozšíření a migrace

Včelojedi obývají Starý svět a Australasii: v Africe, Asii, Evropě, Austrálii a na Nové Guineji. Některé druhy jsou usedlé v tropech, jiné jsou částečně nebo zcela tahavé — například Merops apiaster (včelojed evropský) pravidelně migruje mezi Evropou a Afrikou.

Hlas a chování při odpočinku

Včelojedi jsou obvykle vidět posazení na vyvýšených větvích či drátech, odkud se rychlými starty vrhají za hmyzem. Jejich hlasové projevy jsou charakteristické — krátké, opakující se pískavé nebo štěbetavé hlasy, které pomáhají udržovat kontakt v kolonii.

Ohrožení a ochrana

Stav populací jednotlivých druhů se liší. Některé druhy jsou běžné a stabilní, jiné jsou ohroženy ztrátou přirozených biotopů, regulací břehů, úbytkem potravy v důsledku používání pesticidů nebo přímým pronásledováním. Ochranná opatření zahrnují zachování vhodných hnízdních lokalit (písčitých břehů), snižování používání jedovatých látek a monitorování populací.

Systematika

Čeledi Meropidae náleží několik rodů; mezi nejčastěji zmiňované patří:

  • Nyctyornis — rod zahrnující větší, méně společenské druhy z jihovýchodní Asie s výraznými vousy u některých jedinců.
  • Meropogon — rod s jedním nebo několika specializovanými druhy (např. fialově vousatý včelojed), omezený na určité oblasti.
  • Merops — nejpočetnější rod, zahrnující většinu známých druhů včelojedů, rozšířený po celé Africe, Asii, Evropě i Austrálii.

Včelojedi jsou fascinující skupinou ptáků kombinující nápadné zbarvení, společenské chování a specializovaný lov létajícího hmyzu. Díky svému způsobu života často slouží jako ukazatel zdravotního stavu ekosystému — zejména dostupnosti hmyzu jako potravy.