V džinismu je tirthankara (sanskrtsky tīrthaṅkara) vševědoucí Bůh-učitel, který učí cestě k osvobození z koloběhu zrození a smrtí, nazývané saṃsára. Podle džinistů se na džinistické učení časem postupně zapomíná. Pak se narodí vzácný jedinec, který se v určitém okamžiku svého života zřekne světa, aby sám překonal saṃsáru, koloběh smrti a znovuzrození. Poté, co Tirthankara dosáhne kevala džňány (vševědoucnosti), obnoví džinismus. Tirthankara poskytuje ostatním most, aby ho mohli následovat ze saṃsáry (světské existence) k mokše (osvobození).
Podle džinistů tuto část vesmíru v každé polovině džinistického časového cyklu navštěvuje přesně dvacet čtyři tirthankarů. Prvním tirthankarou byl Rishabhanatha, který údajně učil lidi různým uměním a profesím včetně zemědělství. Čtyřiadvacátým a posledním tirthankarou současného půlcyklu byl Mahávíra (599-527 př. n. l.). Jeho předchůdce Paršvanátha, dvacátý třetí tirthankara, byl historickou postavou.
Učení tirthankary jsou shromážděna jako písma zvaná agamy. Všichni tirthankara učí stejnou filozofii a etiku a jejich učení si neodporují. Zatímco tirthankary uctívají džinisté, jejich milost je prý dostupná všem živým bytostem bez ohledu na náboženskou orientaci.
Tirthankary se nazývají džina (vítěz), což znamená ten, kdo přemohl vnitřní nepřátele, jako je hněv, připoutanost, pýcha a chamtivost. Jsou zcela osvobozeni od všech vášní a osobních zálib a nelibostí. Po dosažení vševědoucnosti jsou prostí osmnácti nedokonalostí, jako je hlad, žízeň, spánek atd.
