SS Andrea Doria byl italský zaoceánský parník provozovaný společností Italian Line. Po druhé světové válce byl v Itálii považován za symbol znovuzrození – popisovali jej jako jednu z největších, nejrychlejších, nejbezpečnějších a nejkrásnějších lodí té doby. Přepravní kapacita činila 1 221 cestujících a 563 členů posádky.

Stavba a technické údaje

Loď byla postavena v loděnicích Ansaldo v italském Janově. Na vodu byla spuštěna 16. června 1951 a první plavba proběhla 14. ledna 1953. Andrea Doria byla navržena jako komfortní a luxusní parník s elegantními interiéry, moderním vybavením a důrazem na bezpečnost – měla dělené prostory a řadu konstrukčních prvků zajišťujících plavební stabilitu a odolnost proti průniku vody.

Srážka se Stockholm a potopení

Dne 25. července 1956 došlo v husté mlze poblíž národního pobřeží USA u Nantucket Shoals v Atlantickém oceánu ke srážce mezi Andrea Doria a švédsko‑americkým parníkem MS Stockholm. Na palubě Andrea Doria se tehdy nacházelo 1 134 cestujících a 572 členů posádky (celkem 1 706 osob). Srážka způsobila rozsáhlé poškození na pravoboku Andrea Doria, takže loď rychle získala silný náklon (list) a postupně ztratila pohon i elektrický proud.

Díky rychlé a relativně dobře organizované evakuaci a zásahu okolních lodí (mezi nimi významně zasáhla francouzská loď Île de France, dále pomáhaly i jiné lodě a americké záchranné složky) se podařilo zachránit většinu osob na palubě. Ze 1 706 lidí na palubě přežilo přibližně 1 660, zemřelo 46 osob. Andrea Doria nakonec zůstala na hladině přibližně 11 hodin po srážce a potopila se následující den, zatímco Stockholm i přes velké poškození vyvázl a nedošlo k jeho potopení.

Příčiny a následky

Vyšetřování ukázalo, že k tragické události přispěly kombinace faktorů: poruchy ve vnímání situace v husté mlze, navigační chyby a nedorozumění mezi oběma posádkami, částečně i omezení v tehdejší radarové a komunikační technice. Srážka vyvolala širokou diskusi o pravidlech námořní plavby, používání radaru a postupech při plavbě v mlze, což vedlo k dalšímu zpřísnění bezpečnostních opatření v mezinárodní námořní praxi.

Vraku a potápění

Vraku Andrea Doria spočívá na dně Atlantského oceánu poblíž Nantucket Shoals na hloubce přibližně 75 metrů a leží na pravoboku. Protože jde o masivní a dramaticky položenou trosek, stal se vrak v následujících desetiletích předmětem zájmu potápěčů a vrakových lovců. Potápění k vraku je však nebezpečné (velká hloubka, proudy, omezená viditelnost a rizika vnitřních prostor), a při průzkumu došlo k řadě nehod a úmrtí. V průběhu let proběhly také komerční salvážní akce, při kterých byly zdviženy cennosti a technické části z vraku.

Historický význam

Andrea Doria byla poslední velkou zaoceánskou lodí, která se potopila v éře, kdy ještě většinu mezinárodních přesunů uskutečňovaly parníky – brzy poté se letecká doprava stala dominantní pro přepravu mezi kontinenty. Případ z roku 1956 zůstal v paměti jako varování ohledně bezpečnosti na moři i jako symbol konce jedné kapitoly v historii zaoceánských linek.