Slínovec — co to je, vlastnosti, vznik a jak ho rozpoznat
Slínovec: co to je, jak vzniká, charakteristiky a jednoduché terénní testy, které vám pomohou rozpoznat tuto bahnitou horninu rychle a spolehlivě.
Slínovec je pevná, jemnozrnná usazená hornina patřící mezi bahnité (mudrock) horniny, jejichž podíl jemného materiálu (jílu a slínu) přesahuje přibližně 50 % celkové hmoty. Slínovec vzniká ze zpevněného sedimentu bohatého na částice velikosti slínu a většinou je méně štěrbinovitý než břidlice, ale jemnější než pískovec. bahnitá hornina
Velikost částic a složení
Slín tvoří částice menší než zrno písku a větší než jíl. Podle Udden‑Wentworthovy stupnice jde o frakci menší než 1/16 milimetru (~0,0625 mm) a větší než 1/256 milimetru (~0,0039 mm). Do konečného složení slínovce často vstupují:
- křemen a živec jako hlavní pevné minerální částice (křemen, živec),
- jemné jílové minerály (např. kaolinit, illit),
- cementující látky jako uhličitany nebo oxidy železa, které ovlivňují barvu a pevnost horniny.
Vznik
Slínovec vzniká usazováním jemných částic v prostředích s nízkou energií proudění, kde se písek a hrubší částice nezdržují. Typická prostředí jsou:
- tůně a jezerní pánve,
- zátoky a delty řek,
- šelfová moře a hlubinné pánve (turbiditní proudy mohou také dopravat slínové sedimenty),
- záplavová území a lužní oblasti.
Prvotní materiál vzniká zvětráváním a erozí hornin na povrchu — kombinace fyzikálních procesů (mechanické rozrušení) i chemických přeměn produkuje jemné částice, které voda nebo vítr transportují a usazují. V oblastech s intenzivním erozním přísunem sedimentu, například v horských pásech s bohatými srážkami, může být množství dopravovaného jemného materiálu velmi vysoké; jako příklad uvádějí některé studie Himálaj, kde silné srážky podporují velkou produkci bahnitých sedimentů (Himálaji).
Vlastnosti
- Jemnozrnná struktura — zrno slínu je příliš malé na to, aby bylo viditelné okem, ale hornina je na řezu a dotek obvykle homogenní.
- Barva — od šedé přes hnědou až po červenou podle obsahu organiky a oxidů železa.
- Mechanické vlastnosti — slínovce mohou být relativně pevné, méně štěpné než břidlice; jejich pevnost závisí na stupni zpevnění a obsahu pojiva.
- Permeabilita a pórovitost — obvykle nízká až střední; nasákavost může být vyšší u méně zpevněných typů.
- Chování při nasycení vodou — nezpevněné nebo slabě zpevněné slínovce mohou při nasycení ztratit pevnost a zkapalnit (při silném namočení nebo při seizmickém zatížení).
Jak ho rozpoznat v terénu
Pro jednoduché ověření, zda jde o slínovec (nebo spíše o materiál bohatý na slín), se často používají tyto terénní testy:
- Test na zubech: kousnout nebo přiložit vzorek k zubům — slínovec a slín pocítíte jako jemně „zrnitý“ nebo pískavý; jílovec (jílovitý materiál) se na zubech jeví hladký a mazaný.
- Smear‑test (rozetření mezi prsty): slín se při rozetření necítí tak plasticky a vláčně jako jíl; zůstává jemně abrazivní.
- Štípný nebo otlakový test: jílovité horniny lze utvořit do „pásku“ (ribbon) mezi prsty, slínovce se lámou spíše křehce bez výrazné plasticity.
- Mikroskopie nebo lupa: pod lupou lze rozlišit jednotlivé zrníčka křemene či živce v jemném jílovitém matrixu.
Rozdíl oproti jílovci a pískovci
- Jílovec (claystone) obsahuje převážně jílové částice (< 1/256 mm) a bývá plastický při vlhkosti.
- Slínovec obsahuje převažující slínové částice (0,0039–0,0625 mm) — není tak plastický a je „zrnitější“.
- Pískovec má větší částice (> 1/16 mm) a působí hruběji/štěrkovitě na dotek.
Využití a praktické poznámky
Slínovce se využívají v geologii jako ukazatel sedimentačního prostředí a v některých případech jako stavební a průmyslový materiál (např. surovina pro cihlářství nebo jako lokální stavební kámen). V inženýrské geologii je důležité posuzovat jejich chování při namočení — základy staveb na nasycených slínovcích mohou být náchylné k sedání nebo ztrátě pevnosti. V ropném a uhelném geologickém prostředí mohou slínovce fungovat jako těsnící horniny (aquitardy) nebo jako jemnozrnné sedimetry v sekvencích ložisek.
Upozornění
Při manipulaci s nasycenými nebo málo zpevněnými slínovci buďte opatrní — mohou se snadno rozrušit a zkapalnit, což je rizikové v terénu i při stavebních pracích. Pro přesnou identifikaci a technické posouzení je vhodné provést laboratorní analýzy zrnitého složení, pevnosti a chemického složení.
Obdélníkové spáry v slínovci (nahoře) a černé břidlici (dole) v utické břidlici (ordovik) poblíž Fort Plain, New York.
Otázky a odpovědi
Otázka: Co je to silt?
Odpověď: Slínovec je druh bahnité horniny, která musí být z více než 50 % tvořena materiálem o velikosti slínu.
Otázka: Co je to silt?
A: Silt je jakákoli částice menší než písek, 1/16 milimetru (~0,06 mm), a větší než jíl, 1/256 (~0,004 mm) milimetru.
Otázka: Jak vzniká bahno?
Odpověď: Bláto vzniká fyzikálními procesy zvětrávání, jako je mrznutí a tání, a nezahrnuje žádné chemické změny v hornině.
Otázka: Jaké jsou největší příčiny vzniku bahna?
Odpověď: Největší podíl na vzniku bahna mají křemen a živec.
Otázka: Kde se na Zemi nachází jeden z nejvyšších podílů bahna?
Odpověď: Jeden z nejvyšších podílů bahna na Zemi se nachází v Himálaji, kde ročně spadne až pět až deset metrů srážek.
Otázka: Jaké jsou vlastnosti bahna?
Odpověď: Bláto je obvykle nesoudržné a neplastické, ale může se snadno zkapalnit.
Otázka: Jakým jednoduchým terénním testem lze posoudit, zda je hornina jílovec, nebo ne?
Odpověď: Jednoduchým terénním testem, který umožňuje posoudit, zda se jedná o jílovec, je přiložení horniny k zubům. Pokud je hornina na zuby "zrnitá", jedná se o jílovec.
Vyhledávání