Septický šok je zdravotní stav, který může být důsledkem sepse. Sepse je zvláštní forma infekce. Při septickém šoku dochází ke změně nebo zástavě krevního oběhu. To činí ze septického šoku naléhavý lékařský stav,který se obvykle léčí na jednotce intenzivní péče. Čtvrtina až polovina lidí s tímto onemocněním umírá.

Léčba se obvykle provádí v následujících krocích:

 

Co je septický šok (stručně a přesně)? Septický šok nastává tehdy, když pacient s přítomnou infekcí a sepse potřebuje vazopresory k udržení středního arteriálního tlaku (MAP) ≥ 65 mmHg navzdory adekvátní tekutinové resuscitaci a současně má zvýšenou hladinu laktátu > 2 mmol/l. Jedná se o nejzávažnější formu sepse s vysokou mortalitou a rizikem orgánového selhání.

Příznaky a varovné známky (včasné rozpoznání je život zachraňující):

  • rychlý srdeční rytmus (tachykardie),
  • nízký krevní tlak, který nereaguje na běžné opatření,
  • zrychlené dýchání nebo dušnost,
  • horečka nebo naopak nízká tělesná teplota (hypoteremie),
  • zmatenost, únava, ospalost nebo snížené vědomí,
  • výrazné snížení močení (oligurie) nebo úplná anurie,
  • chladné, skvrnité nebo bledé končetiny (porucha perfuze),
  • zvýšená hladina laktátu v krvi (indikátor špatné tkáňové perfuze).

Příčiny a běžná místa vzniku infekce:

  • nejčastěji bakteriální infekce (gram-negativní i gram-pozitivní), někdy plísňové nebo virové,
  • časté primární zdroje: plíce (zápal plic), močové cesty, břišní dutina (peritonitida), kůže a měkké části, infikované rány nebo chirurgické rány, centrální žilní katetry a jiné implantované či invazivní pomůcky,
  • u některých pacientů se zdroj infekce nepodaří ihned identifikovat.

Rizikové faktory zvýšující pravděpodobnost vzniku sepse a septického šoku:

  • pokročilý věk (senioři),
  • imunosuprese (chemoterapie, kortikosteroidy, HIV/AIDS, transplantace),
  • chronická onemocnění (cukrovka, onemocnění ledvin, jaterní choroby, chronická plicní onemocnění),
  • invasive procedury, hospitalizace, délka pobytu na JIP,
  • žilní či močové katetry a další invazivní přístroje.

Diagnostika zahrnuje rychlé klinické vyšetření a cílená laboratorní i zobrazovací vyšetření:

  • laboratorní testy: krevní obraz, zánětlivé markery (CRP, PCT), laktát, elektrolyty, funkce jater a ledvin, koagulační parametry, krevní plyn, krevní kultury před podáním antibiotik, moč a kultury z podezřelých lokalit,
  • monitoring vitálních funkcí a hemodynamiky,
  • zobrazovací vyšetření (RTG plic, ultrazvuk břicha, CT podle potřeby) k nalezení zdroje infekce.

Léčba – kroky, které se obvykle provádějí (urgentní a protokolární přístup):

  • Rychlá resuscitace — ABC: zabezpečení dýchacích cest, oxygenoterapie, eventuálně intubace a mechanická ventilace.
  • Okamžité podání antibiotik: širokospektrá empirická antibiotika co nejdříve, ideálně do 1 hodiny od rozpoznání septického šoku; po zjištění patogenu se terapie zúží podle citlivosti.
  • Žilní tekutinová resuscitace: podání krystaloidních roztoků (např. fyziologický roztok nebo Ringerův roztok) — obvyklý režim je 30 ml/kg v rané fázi, podle klinického stavu a monitoringu je potřeba dávky upravit.
  • Vazopresory: pokud hypotenze přetrvává po adekvátní tekutinové resuscitaci, zahajují se vazopresory — jako první volba norepinefrin (noradrenalin) k udržení MAP ≥ 65 mmHg.
  • Kontrola zdroje infekce (source control): pokud je to možné, co nejrychlejší chirurgické odstranění nebo drenáž abscesu, odstranění infikovaných katetrů či jiných cizích těles.
  • Podpora orgánových funkcí: diuretika nebo dialýza u selhání ledvin, mechanická ventilace u respirační insuficience, podpora srdeční funkce podle potřeby.
  • Kortikosteroidy: u pacientů s refrakterním septickým šokem se někdy podávají nízké dávky kortikosteroidů (např. hydrokortison) v souladu s pokyny.
  • Pokračující monitorování: hemodynamické monitorování, opakované měření laktátu (pokles laktátu je dobrým prognostickým ukazatelem), úpravy léčby podle klinického stavu a výsledků kultivací.

Po úpravě akutního stavu je často nutná rehabilitace, sledování pro následky sepse (přetrvávající slabost, kognitivní poruchy, post-septické komplikace) a úprava dlouhodobé léčby přidružených onemocnění.

Prevence:

  • včasné a adekvátní léčení lokálních infekcí,
  • hygiena rukou a prevence nozokomiálních infekcí na zdravotnických zařízeních,
  • správné zacházení s invazivními pomůckami (katetry),
  • očkování proti preventabilním infekcím (influenza, pneumokoky) u rizikových skupin.

Prognóza závisí na rychlosti rozpoznání a zahájení léčby, závažnosti orgánového selhání, věku a přidružených onemocněních. I při nejlepší péči může být mortalita vysoká; u části pacientů zůstávají dlouhodobé následky.

Kdy vyhledat okamžitou lékařskou pomoc:

  • pokud u vás nebo blízkého osoby s infekcí nastoupí zmatenost, rychlé dýchání, velmi nízký krevní tlak, výrazně snížené močení, nebo těžká celková slabost — volejte rychlou záchrannou službu nebo ihned jeďte na pohotovost,
  • u hospitalizovaných pacientů informujte personál při každém zhoršení vitálních funkcí.

Poznámka: Informace v tomto textu slouží k obecné orientaci. Vždy se řiďte pokyny ošetřujícího lékaře nebo urgentního týmu.