Samaritánský Pentateuch (Samaritánská Tóra)

Charakteristika textu

Text Samaritánského Pentateuchu vybočuje od židovského masoretského textu i řecké Septuaginty v celé řadě míst: rozdíly se týkají čísel v rodokmenech, drobných slovních variací i některých teologicky významných pasáží. Samaritánské rukopisy používají tradiční samaritánské písmo a někdy odrážejí lokální liturgické zvyklosti, například důraz na svatyni na Hoře Gerizim místo Jeruzaléma.

Historie a vznik

Vznik samaritánského textu souvisí s historickými událostmi v prostoru starověkého Izraele. Konflikty mezi komunitami a vznik samostatné samaritánské tradice proběhly v době helénistického a hasmoneovského období, přibližně ve 2. století př. n. l., kdy došlo i k zničení samaritánského chrámu na Hoře Gerizim. Současně se zformovala odlišná identita oproti judaismu spojenému s jeruzalémským chrámem a následným oddělením komunit.

Manuskripty a tradice

Mezi nejznámější listiny patří tzv. Abíšův svitek, který se tradičně používá v samaritánské synagoze v Nábulusu a podle tradice má starobylý původ. Samařané připisují jeho sepsání postavě Abíšua, která byla spojena s Áronovým potomstvím a generací po Jozuovi. Moderní textová kritika však ukazuje, že dochované rukopisy, včetně Abíšova svitku, jsou výsledkem staletých přepisů a nejstarší zachované verze vznikly později než raná antická období; v rukopisném kánonu se proto rozlišují tradice a datování jednotlivých listin.

Hlavní rozdíly a význam

• Teologické: důraz na Hoře Gerizim jako oficiální místo kultu, což se promítá i do textových variant.
• Lexikální a chronologické: odlišnosti v údajích o věku a dobu mezi generacemi ve srovnání s masoretským textem.
• Právní a interpretační: některé pasáže mají odlišné formulace, které samaritánské tradice interpretují ve prospěch místních zvyklostí.

Tyto rozdíly činí ze Samaritánského Pentateuchu důležitý pramen pro biblijní textologii a dějiny náboženských tradic; porovnávání verzí pomáhá rekonstruovat rané varianty textu a vývoj přepisů, včetně vztahu k svitkům od Mrtvého moře.

Použití a význam pro badatele

Vědci zkoumají Samaritánský Pentateuch, aby pochopili varianty textu a dospěli k lepšímu porozumění původnímu znění Tóry. Studie se zaměřují na lingvistické rysy, písařské chyby, vrstvy redakce a vzájemné vztahy k hebrejskému a řeckému textu. Praktická role textu přetrvává v samaritánské náboženské praxi a v historické paměti komunity, která si uchovává vlastní podoby starověkých tradic.

Pro přehledy a další informace o jednotlivých rukopisech nebo o paralelách s jinými starověkými texty viz odborné zdroje a katalogy, které systematicky popisují manuskripty a jejich varianty (Tóra, Samařané, svitek z Abiše, dále archivní fondy a studie speciálních sbírek).

Další výzkum často využívá porovnání s Septuagintou a židovskými texty, aby mapoval způsob, jakým se biblické texty udržovaly, měnily a užívaly v rozdílných náboženských komunitách.