Samaritánský Pentateuch neboli Samaritánská Tóra je zvláštní verze Tóry používaná Samaritány. Tato verze vznikla nejpozději v roce 127 př. n. l., kdy byl zničen jeruzalémský Chrám a Samaritáni se oddělili od druhé skupiny v Chrámu. Jak název napovídá, tato verze obsahuje prvních pět knih Mojžíšových neboli Tóru.
Vědci používají Samaritánský Pentateuch, když chtějí zjistit význam slov v původním Pentateuchu nebo když se chtějí dozvědět něco o historii různých verzí Bible. Některé svitky mezi svitky od Mrtvého moře vypadají jako Samaritánský Pentateuch.
Samaritánská praxe vychází z jejich verze pěti knih Mojžíšových, která se mírně liší od masoretského textu nebo řecké Septuaginty. Některé rozdíly jsou malé, jako například věk různých osob uvedených v rodokmenech, jiné jsou zásadní, jako například přikázání mít pouze jednu manželku, které se objevuje v samaritánském textu, ale ne v ostatních verzích. (Viz Lv 18,18).
Zvláštní význam je přikládán svitku z Abiše, který se používá v samaritánské synagoze v Nábulusu. Samařané tvrdí, že jej sepsal Abišua, Áronův pravnuk (1Kron 6,35), třináct let po vstupu do izraelské země pod vedením Jozua, syna Nunova. Moderní badatelé však poznamenali, že svitek zřejmě obsahuje práce různých písařů z různých století, přičemž nejstarší texty pocházejí z 12. století po Kr.
