Rikidōzan je považován za otce puroresu. Necelých deset let po prohrané druhé světové válce pomohl v Japonsku vybudovat a popularizovat profesionální wrestling, který se rychle stal masovou zábavou. Ve svém fiktivním rudo-bílém televizním obrazu pravidelně porážel „Američany“ svými slavnými karate seky a dalšími údery, čímž se stal pro mnoho Japonců – stále otřesených porážkou ve válce – národním hrdinou. Mnoho jeho žáků se později stalo ikonami tohoto sportu, zejména Šóhei „Obr“ Baba (Giant Baba) a Antonio Inoki; oba později založili vlastní organizace a patří k největším postavám v historii japonského profesionálního wrestlingu. Významnou hvězdou byl i Kintaro Ohki (Kim Il), který měl velký vliv i v Jižní Koreji.

Raný život a identita

Vzhledem k tomu, že Korejci v Japonsku čelili systémové diskriminaci, byla Rikidōzanova skutečná identita dlouhá léta úmyslně utajována. Oficiálně a veřejně se až dlouho věřilo, že se narodil jako Mitsuhiro Momota v Ohmuře v prefektuře Nagasaki; jméno Momota pocházelo od jeho adoptivních rodičů. Problémy s národnostní a společenskou identitou byly v poválečném Japonsku citlivé a Rikidōzan toho využíval i jeho management, aby mohl být vnímán jako „čistě japonský“ národní bojovník.

Kariéra a styl

Rikidōzan vystupoval v době, kdy televize začínala pronikat do běžných domácností, a právě televizní přenosy jeho zápasů výrazně zvyšovaly sledovanost a popularitu puroresu. Jeho styl kombinoval prvky zápasu, showmanské pózy a „karate“ úderů, které byly předváděny jako smrtící techniky proti cizincům; to vše silně rezonovalo s publikem hledajícím hrdinu a pocit obnovené národní hrdosti.

  • Založil a pomáhal rozvíjet profesionální zápas v japonském formátu, včetně pravidel, propagace a televizních produkcí.
  • Trénoval a vychoval generaci zápasníků, kteří později vytvořili vlastní organizace a udrželi japonský wrestling na globální úrovni.
  • Jeho zápasy proti zahraničním hvězdám byly prezentovány jako symbolické střety národů, což zvyšovalo jejich mediální dopad.

Nezapomenutelné zápasy a televizní sledovanost

Rikidōzanovy zápasy dosahovaly obrovské sledovanosti. Jeho šedesátiminutová remíza 1957/10/6 s Lou Theszem o titul NWA World Heavyweight Championship dosáhla ratingu 87,0 — jeden z nejvyšších televizních výkonů v japonské historii. Další významná šedesátiminutová remíza 1963/5/24 s „Ničitelem“ dosáhla ratingu 67,0 (tento duel je uváděn jako čtvrtá největší sledovanost v japonské historii; v roce 1963 mělo navíc díky rostoucí popularitě Rikidōzana více domácností televizní přijímače než dříve).

Smrt a dopad

Rikidōzan zemřel náhle v roce 1963 následkem zranění utrženého při incidentu v nočním klubu; jeho předčasná smrt otřásla japonskou veřejností i světem puroresu. Zanechal však silné dědictví: jeho žáci a následovníci rozvinuli japonský profesionální wrestling do globálně uznávané podoby a pokračovali v budování organizací a tradic, které existují dodnes.

Odkaz

Rikidōzanův vliv přesahuje samotné zápasy. Pomohl definovat formát televizního sportovního zábavního pořadu v poválečném Japonsku, vytvořil vzory chování a storytellingu v ringové sémiotice a vychoval generaci, která zformovala japonské organizace jako AJPW a NJPW (které založili později právě Giant Baba a Antonio Inoki). I přes kontroverze spojené s jeho identitou a s tím, jak byl prezentován v médiích, zůstává klíčovou postavou japonské sportovní historie a kulturní paměti.