Princ Fridrich Josiáš Sasko-Kobursko-Saalfeldský, vévoda v Sasku (26. prosince 1737 – 26. února 1815), byl významný habsburský vojevůdce, který vynikl zejména ve válkách proti Osmanské říši i ve válkách revoluční Francie.
Mládi a původ
Narodil se na zámku Schloß Ehrenburg v Coburgu jako nejmladší syn vévody Františka Josiase, vévody sasko-cobursko-sálfeldského, a Anny Žofie, princezny ze Schwarzburgu-Rudolstadtu. Pocházel z německé dynastie Wettinů a jako princ měl odpovídající výchovu a vojenské vzdělání, které jej nasměrovalo do služby u habsburského císaře.
Začátek vojenské služby a sedmiletá válka
V roce 1759 vstoupil Josias do habsburské armády jako plukovník a zúčastnil se bojů sedmileté války. Zkušenosti z tohoto konfliktu mu pomohly k povýšení a dalšímu vojenskému uplatnění; v roce 1773 dosáhl hodnosti polního podmaršálka.
Válka proti Osmanské říši (1788–1789)
Během rusko-turecko-rakouské kampaně roku 1788 velel armádnímu sboru v rámci sil pod velením Freiherra von Laudona. Pod jeho velením byla obsazena Moldávie, dobyt Chotyň v Besarábii a Josias se spolu s dalšími spojeneckými veliteli podílel na úspěších u Focšan (1. srpna 1789), kde se uplatnil i Alexander Suvorov. Největší osobní slávu mu přinesla bitva u Rymniku, v níž zcela porazil hlavní osmanskou armádu vedenou velkovezírem Kocou Jusufem pašou. Po této porážce obsadil větší část Valašska včetně Bukurešti, a místní obyvatelstvo jej po útěku knížete Mikuláše Mavrogena vítalo jako osvoboditele. Za tyto úspěchy byl povýšen a stal se polním generálem.
Osobní život
Během okupace Moldávie se Josias seznámil s Terezou Stroffeckovou, prostou ženou z prostředí, které neodpovídalo královským sňatkům té doby. Ta mu 24. září 1789 v Římově porodila syna, kterému dali jméno Fridrich. Josias si s Theresií po návratu do Coburgu pořídil sňatek, který se považoval za morganatický: manželství uzavřeli 24. prosince (rok je v pramenech uváděn jako 1789). Josias veřejně prohlásil, že je otcem Fridricha. Syn byl později císařem nobilitován 25. srpna 1808; později jej dne 17. února 1853 vévoda Ernst II. sasko-cobursko-gothajský jmenoval Freiherr von Rohmann (pojmenování podle místa narození). Protože se však Fridrich narodil před svatbou rodičů, nezdědil nárok na vévodství Sasko-Kobursko-Saalfeldské.
Flanderské tažení a francouzské revoluční války
V letech 1793–1794 velel Josias habsburské armádě v rakouském Nizozemsku během tzv. flanderského tažení. Dosáhl významných vítězství ve francouzských revolučních válkách, zejména v bitvách u Neerwindenu (1793) a u Aldenhovenu (1794), čímž dočasně obnovil rakouskou kontrolu nad částí regionu. Při ofenzívě pronikl i na francouzské území a obsadil pevnosti a města jako Condé, Valenciennes, Quesnoy a Landrecies. Postup však narušilo špatné postavení spojeneckých vojsk a nejednotnost spojenců: rozdílné zájmy, pomalé přesuny a komunikační problémy oslabily účinnost operací. Tyto faktory vyústily v řadu menších neúspěchů a nakonec v rozhodující porážku u Fleurus (26. června 1794), která znamenala zlom v kampani a otevřela cestu k ztrátě Nizozemska.
Rezignace a pozdní léta
Po porážkách v Nizozemsku Josias opustil pole a vrátil se do vnitropolitické a vojenské debaty v habsburské říši. Habsburští diplomaté již směřovali k tomu, aby oblast vzdali, což Josias pociťoval jako porážku nejen vojenskou, ale i politickou; byl rozladěn zásahy politiky, zejména barona Thuguta. V důsledku toho rezignoval na funkci polního maršála, kterou převzal hrabě Clerfayt. Josias se stáhl do Coburgu, kde strávil zbytek života a kde roku 1815 zemřel ve věku 77 let.
Odkaz
Fridrich Josiáš zanechal pověst schopného polního velitele, který dosáhl významných vítězství proti Osmanům i dočasných úspěchů proti revoluční Francii. Jeho kariéra ilustruje složité propojení vojenských úspěchů a politických ambicí té doby: i přes strategické schopnosti byl nakonec limitován nejednotností spojenců a rozhodnutími diplomatů. Jeho morganatické manželství a následné osudy potomků odrážejí společenské normy a omezení aristokracie 18. a 19. století.
