"Avalon" je populární píseň z roku 1920, která se rychle stala hitem a později jazzovým standardem. Oficiálně ji napsali Al Jolson, Buddy DeSylva a Vincent Rose. Jolson píseň poprvé nahrál a zařadil ji do svých vystoupení i do muzikálů Sindibád a Bombo, čímž významně přispěl k její popularitě. Jeho nahrávka se dostala na druhé místo tehdejšího amerického singlového žebříčku.
Autoři a autorství
Oficiální autorská práva uvádějí Vincenta Rose, Buda DeSylvu a Al Jolsona. Podle dostupných zdrojů je ovšem možné, že Rose napsal většinu skladby samostatně a že Jolsonovo jméno bylo přidáno do autorství především proto, že jako velmi populární interpret pomohl písni rychle získat publikum. Zpočátku byli v titulcích uvedeni jen Rose a Jolson; DeSylvovo jméno bylo přidáno později.
Nahrávky a interpretace
"Avalon" nahrálo mnoho významných jazzových a populárních umělců, čímž se stala součástí repertoáru swingových a dixielandových kapel. Mezi známé interpretace patří například verze Cab Callowaye (1934), saxofonisty Colemana Hawkinsa (1935) a aranžmá od Eddieho Durhama (1936). Píseň se také objevila v repertoáru Bennyho Goodmana a byla zahrána na jeho slavném koncertě v Carnegie Hall v roce 1938, což dále upevnilo její postavení v historii špičkového amerického jazzu.
Píseň byla rovněž použita ve filmech, například v životopisném snímku The Jolson Story (1946) o Alu Jolsonovi a později ve filmu The Benny Goodman Story (1956), kde byla znovu předvedena v kontextu big bandové éry. Díky těmto filmovým vystoupením se "Avalon" dostala i k novým generacím posluchačů.
Spor o Pucciniho melodii
Melodie úvodní části písně vykazuje velmi výraznou podobnost s tématem z opery Tosca od Giacoma Pucciniho. Podobnost byla natolik zřejmá, že se do sporu vložili Pucciniho vydavatelé. V soudním řízení bylo nakonec rozhodnuto ve prospěch vydavatelů opery a interpretům písně bylo uloženo zaplatit finanční odškodnění.
Podle usnesení soudu museli Jolson a Rose vydavatelům zaplatit 25 000 dolarů a postoupit veškeré pozdější výnosy z písně. Tento případ je často citován jako příklad raných soudních sporů o autorská práva mezi populární hudbou a dělům vážné hudby, a ilustruje, jak podobnosti melodických motivů mohou vést k právním následkům.
Význam a dědictví
"Avalon" zůstává dodnes důležitým příkladem písně, která přešla z populární scény do repertoáru jazzových kapel. Díky četným instrumentálním i vokálním verzím se stala oblíbenou skladbou pro improvizaci a aranžmá v období mezi válkami i v následujících dekádách. Píseň rovněž ukazuje, jakou roli hráli výkonnost a osobní značka interpreta (jako byl Jolson) při šíření hitu v éře gramofonových desek a scény muzikálů.
Krátké informace o autorech: Vincent Rose byl muzikant a skladatel, který spolupracoval s řadou kapel; Buddy DeSylva byl úspěšný textař a později filmový producent; Al Jolson byl jedním z nejpopulárnějších zpěváků a scénických osobností první poloviny 20. století, známý svým expresivním stylem a vlivem na rozvoj americké populární hudby.
Celkově "Avalon" zůstává zajímavým hudebním fenoménem: písní, která překlenula žánry, inspirovala řadu interpretací a zároveň se stala středem významného autorského sporu s dědictvím v oblasti práv k hudebním tématům.