Ocelový pakt (německy Stahlpakt; italsky Patto d'Acciaio), oficiálně Pakt přátelství a spojenectví mezi Německem a Itálií, byla dohoda mezi fašistickou Itálií a nacistickým Německem, kterou 22. května 1939 podepsali ministři zahraničí obou zemí a jejímiž svědky byli za Itálii hrabě Galeazzo Ciano a za Německo Joachim von Ribbentrop.
Pakt má dvě části. První část byla formálním textem, který říkal, že si obě strany budou nadále vzájemně pomáhat, zatímco ve druhé se obě strany dohodly, že jejich vojenská a hospodářská politika bude stejná. Říkalo se, že jde o "tajný doplňkový protokol".
Název paktu pochází od italského vůdce Benita Mussoliniho, který se domníval, že jeho původní název "Pakt krve" by byl v Itálii pravděpodobně méně populární.