Nově industrializované země (NIC): definice, znaky a příklady
Zjistěte, co jsou nově industrializované země (NIC), jaké mají znaky, proč rychle rostou a které státy mezi ně patří.
Termín nově industrializovaná země (NIC) je socioekonomická klasifikace, kterou používají politologové a ekonomové pro označení států, které se rychle proměnily z převážně rozvojových ekonomik na země s výrazným průmyslem, rostoucím exportem a stále silnější pozicí v mezinárodním obchodu.
NIC jsou země, které ještě nejsou rozvinutými zeměmi, ale obvykle si vedou lépe než mnoho jiných rozvojové země. Jejich ekonomiky často rostou rychlým tempem, zvyšuje se průmyslová výroba i podíl exportu a zároveň se mění životní styl obyvatel. Mnoho lidí se v nich stěhuje z venkova do měst, protože tam nacházejí práci v továrnách, ve službách nebo v navazujících odvětvích.
Typické znaky nově industrializovaných zemí
Nově industrializované země mívají několik společných rysů, i když se jejich vývoj může v jednotlivých případech lišit:
- rychle rostoucí ekonomiku a vyšší tempo industrializace než v běžných rozvojových zemích;
- větší podíl výroby, exportu a moderních služeb na tvorbě HDP;
- postupný přechod od zemědělské ekonomiky k průmyslové, zejména ve zpracovatelském průmyslu;
- stále otevřenější tržní hospodářství, které umožňuje volný obchod s ostatními zeměmi světa;
- silné domácí firmy a velké národní společnosti působící i v zahraničí;
- velké investice ze zahraničí, které podporují rozvoj výroby, infrastruktury a technologií;
- vyšší úroveň vzdělání a odborné kvalifikace pracovní síly;
- postupné snižování chudoby, i když rozdíly mezi jednotlivými skupinami obyvatel mohou zůstávat výrazné;
- větší sociální svobody a občanská práva, i když jejich rozsah bývá v různých státech odlišný;
- silné politické vedení, které často podporuje ekonomické reformy, export a příchod zahraničního kapitálu;
- významnější postavení v regionu nebo v širším světovém hospodářství.
V praxi se pojem NIC používá hlavně pro země, které prošly výrazným hospodářským skokem během jedné či několika generací. Typicky jde o státy, které dokázaly přitáhnout zahraniční kapitál, rozvinout infrastrukturu, podporovat průmyslovou výrobu a zároveň zvýšit konkurenceschopnost na světových trzích.
Příklady nově industrializovaných zemí
Mezi často uváděné příklady patří například Jižní Korea, Tchaj-wan, Singapur nebo Hongkong v dřívějších obdobích jejich vývoje. V širším pojetí se někdy mezi NIC řadí také další státy a regiony Asie, Latinské Ameriky nebo části Evropy, pokud splňují znaky rychlé industrializace a vysokého exportního výkonu. Zařazení ale není vždy jednoznačné, protože ekonomický vývoj se v čase mění.
NIC často dostávají podporu od mezinárodních organizací, jako je WTO a další mezinárodní podpůrné orgány. Tato podpora může souviset s obchodní liberalizací, rozvojem infrastruktury, přístupem na zahraniční trhy nebo se zlepšováním podnikatelského prostředí. Současně však platí, že některé NIC čelí problémům, jako jsou nerovnost příjmů, znečištění životního prostředí, tlak na pracovní podmínky nebo rychlá urbanizace, která může přetěžovat města i veřejné služby.
Protože environmentální, pracovní a sociální standardy bývají v NIC někdy slabší než v bohatších státech, mnozí zastánci spravedlivého obchodu prosazují přísnější pravidla pro dovoz výrobků a upozorňují na rizika spojená s přesouváním výroby do zemí s nižšími náklady. Kritika se týká i jevu, kdy firmy přesouvají výrobu nebo služby do zahraničí, tedy outsourcing, aby snížily náklady. Na druhé straně zastánci tohoto modelu tvrdí, že může přinášet pracovní místa, přenos technologií a rychlejší hospodářský růst.
Nově industrializované země tak představují důležitou skupinu států mezi rozvojovým a vyspělým světem. Jsou důkazem toho, že rychlá industrializace, exportní orientace a investice do výroby mohou během krátké doby zásadně změnit ekonomickou i společenskou tvář země.

Nově industrializované země od roku 2010.
Související stránky
- Rozvíjející se trhy
- Paradigma létajících hus
Seskupení:
- G8+5
- Průmyslové země G20
- Rozvojové země G20
- BRICS
- Další Jedenáctka
Otázky a odpovědi
Otázka: Co je to nově industrializovaná země (NIC)?
Odpověď: Nově industrializovaná země (NIC) je socioekonomická klasifikace používaná k popisu zemí, které ještě nejsou rozvinuté, ale jejich ekonomika roste rychleji než ekonomika ostatních rozvojových zemí.
Otázka: K jakým změnám dochází v NIC?
Odpověď: V NIC se lidé často stěhují z venkovských oblastí do měst, aby získali práci v továrnách, a dochází k přechodu od zemědělské k průmyslové ekonomice, zejména ve zpracovatelském průmyslu. Kromě toho dochází ke stále otevřenějšímu tržnímu hospodářství, které umožňuje volný obchod s jinými státy a velké národní společnosti působí na několika kontinentech.
Otázka: Jaké společné rysy mají nové národní průmyslové země?
Odpověď: Pro NIC je typická větší sociální svoboda a občanská práva, silní političtí vůdci, stále otevřenější tržní hospodářství umožňující volný obchod s jinými státy, velké národní korporace působící na několika kontinentech, investice ze zahraničí, politické vedení v rámci svého regionu světa a menší počet chudých lidí.
Otázka: Podporuje mezinárodní společenství nové země?
Odpověď: Ano, NIC často získávají podporu mezinárodních organizací, jako je WTO a další mezinárodní podpůrné orgány. Nicméně kvůli slabším environmentálním pracovním a sociálním standardům se mnozí zastánci spravedlivého obchodu zasazují o standardy pro dovoz jejich výrobků a kritizují outsourcing pracovních míst do NIC.
Otázka: Jakou roli hrají investice v zařazení mezi NIC?
Odpověď: Investice ze zahraničí hrají důležitou roli při klasifikaci země jako NIC, protože ukazují na potenciál hospodářského růstu, který může vést ke zvýšení rozvojových příležitostí v dané zemi.
Otázka: Jsou občanská práva v nově industrializovaných zemích silnější?
Odpověď: Ano, občanská práva jsou obvykle silnější v nově industrializovaných zemích ve srovnání s jinými rozvojovými zeměmi, a to díky vyššímu potenciálu hospodářského růstu, který umožňuje získat více prostředků na sociální programy podporující iniciativy v oblasti lidských práv.
Otázka: Jak se na outsourcing dívají zastánci spravedlivého obchodu?
Odpověď: Zastánci spravedlivého obchodu obecně kritizují outsourcing pracovních míst do nově industrializovaných zemí kvůli jejich slabším pracovním a sociálním standardům v oblasti životního prostředí, které mohou být na úkor práv zaměstnanců nebo bezpečnostních předpisů.
Vyhledávání