Časopis Nature, který poprvé vyšel 4. listopadu 1869, je nejcitovanějším vědeckým časopisem na světě. Je také nejdéle nepřetržitě vycházejícím vědeckým týdeníkem.

Většina vědeckých časopisů je nyní vysoce specializovaná. Nature je jedním z mála časopisů, které stále publikují původní vědecké články napříč celou vědou. Významné nové pokroky a původní vědecký výzkum jsou v Nature publikovány jako články nebo dopisy. Jsou zde také publikovány přehledy a recenze důležitých oblastí výzkumu.

Primárním čtenářem časopisu jsou vědci, ale mezi čtenáři je i mnoho dalších zájemců o vědu. Proto jsou články psány a upravovány tak, aby byly srozumitelné i vědcům z jiných oborů a vzdělané veřejnosti.

Na přední straně každého čísla jsou úvodníky, zprávy a tematické články o otázkách obecného zájmu vědců. Témata zahrnují aktuální dění, financování vědy, podnikání, vědeckou etiku a průlomové objevy ve výzkumu. Nechybí ani rubriky o knihách a umění. Vzhledem k omezení délky článků je často tištěný text pouze shrnutím dané práce. Podrobnosti mohou být uvedeny v doplňkových materiálech na webových stránkách časopisu.

Nature oddělil řadu specializovanějších časopisů, které publikují delší a odbornější články, jež by nebyly vhodné pro širší čtenářskou obec časopisu Nature.

Vydavatel, periodicita a jazyk

Časopis vydává skupina Nature Research, která je součástí vydavatelství Springer Nature. Nature vychází týdně a primárně v angličtině; dlouhodobě si udržuje mezinárodní dosah a redakci se sídlem v Londýně.

Typy příspěvků a redakční proces

V Nature se objevují různé formáty: výzkumné články (Articles), krátké komunikace (Letters), přehledy (Reviews), komentáře (Comments) a názory (Correspondence). Součástí jsou i rubriky jako News & Views, které vysvětlují dopad nových objevů širšímu publiku, a editorialy komentující politiku vědy a etiku.

Veřejně známá je přísná redakční selekce a peer review — původní rukopisy obvykle projdou odborným recenzním řízením i interním výběrem redakcí, které rozhodují o vhodnosti pro širolé čtenářstvo Nature. Z důvodu omezené délky textů jsou často dostupné podrobné metodické a datové doplňky online.

Významné případy a vliv

Nature publikovalo řadu průlomových prací včetně slavného článku J. D. Watsona a F. H. C. Cricka z roku 1953 popisujícího strukturu DNA. Mnoho článků zveřejněných v Nature mělo zásadní dopad na příslušné obory a bylo následně oceněno Nobelovými cenami či jinými významnými oceněními.

Sesterské tituly a otevřený přístup

Vedle hlavního týdeníku vznikla řada specializovaných a online titulů (např. Nature Communications, Nature Physics, Nature Medicine apod.), které umožňují publikaci delších a technicky detailních prací. Nature nabízí hybridní model publikování — kombinaci předplatného a možností otevřeného přístupu za poplatek, stejně jako různé licenční a archivní služby.

Online přítomnost, multimédia a doplňkové služby

Webové stránky časopisu poskytují plné texty, doplňující údaje, interaktivní grafiku, videa a diskusní platformy pro vědeckou komunitu. Kromě toho redakce organizuje konference, webináře a vydává tematické sborníky a speciální vydání věnovaná klíčovým oblastem výzkumu.

Kritika a debata

Jako přední vědecké médium čelí Nature i kritice — například kvůli omezenému prostoru pro publikace, rozhodování o důležitosti výsledků, nebo přístupu k vědecké literatuře přes paywally. Tyto otázky však vedly k širším diskusím o otevřeném přístupu, transparentnosti recenzního procesu a etice publikování.

Pro koho je Nature určen

Nature oslovuje především vědce, výzkumníky a odborníky napříč obory, ale také science-savvy veřejnost, politiky a zástupce průmyslu. Jeho obsah je koncipován tak, aby nabízel jak originální vědecké objevy, tak kontext a interpretaci jejich významu pro širší společnost.

Celkově je Nature považován za jednu z nejvlivnějších platforem pro komunikaci vědeckých poznatků a pokračuje v roli hlavního kanálu pro zveřejňování průlomových výsledků a diskusi o směřování vědy.