Samopal je typ ruční palná zbraň, určená ke střelbě plně automaticky nebo po dávkách. Plně automatická střelba znamená, že zbraň pokračuje ve výstřelech, dokud střelec drží stisknutou spoušť a je v zásobníku dostatek nábojů. Režim střelby v dávkách (burst) umožňuje po jednom stisku spustit předem nastavený počet výstřelů (často tří). Samopaly používají pistolové náboje a zásobování municí zajišťuje obvykle vyměnitelný zásobník.

Jak samopal funguje

Většina samopalů je samonabíjecích; po výstřelu se automaticky uvolní a vrátí závěr, vyhodí prázdnou nábojnici a přivede do nábojové komory nový náboj. Mechanicky to může probíhat různými způsoby:

  • jednoduchý blowback – nejčastější u zbraní na pistolové náboje; výstřel uvede do pohybu závěr proti pružině, což zbraň samočinně převede do dalšího cyklu;
  • zpožděný blowback – závěr je nějak blokován nebo zpožděn (např. rotační nebo se zarážkou), což umožňuje použití výkonnějších nábojů;
  • plynově či vzduchotlakově ovládané systémy – méně časté u klasických samopalů, běžnější u karabin a útočných pušek.

Dále se samopaly liší tím, zda střílí z otevřeného nebo uzavřeného závěru. Mnoho tradičních samopalů (např. starší modely) střílí z otevřeného závěru, což zjednodušuje konstrukci a zlepšuje chlazení, ale může mít vliv na přesnost a bezpečnost při manipulaci.

Hlavní části samopalu

  • Hlaveň – vede projektil a má drážkování (stoupání závitu), které stabilizuje střelu.
  • Závěr a mechanismus závěru – řídí nabíjení, zamíření, výhoz nábojnice a opětovné uzamčení.
  • Zásobník – dodává náboje do zbraně; může být šachtový (box), bubnový (drum) nebo v některých moderních provedeních i speciální.
  • Spoušť a selektor režimů – umožňují volit mezi pojistkou, poloautomatickou, dávkovou nebo plně automatickou střelbou.
  • Pažba, mířidla a montážní lišty – pro oporu, míření a montáž optiky či doplňků.

Typy samopalů a jejich použití

Samopaly lze rozdělit podle účelu a konstrukce:

  • Tradiční samopaly – klasické modely navržené pro použití pistolových nábojů (např. Thompson, MP40, Sten).
  • Kompaktní samopaly / osobní obranné zbraně (PDW) – menší a lehčí zbraně určené pro posádky, důstojníky a personál, kteří nepotřebují plnohodnotnou pušku; některé moderní PDW používají speciální průbojné náboje (např. 5,7×28 mm).
  • Policejní a speciální provedení – vybavené tlumiči, optikou, světlomety a dalšími modifikacemi pro speciální zásahy.
  • Vojenské varianty – od jednoduchých, levných konstrukcí do masové výroby až po sofistikované moderní modely s nosičem příslušenství.

Kalibry a zásobníky

Nejběžnějším kalibrem u samopalů je 9×19 mm Parabellum, dále se v historii používaly .45 ACP, .38 Super a další pistolové náboje. Moderní PDW mohou využívat malé, vysokorychlostní náboje navržené pro lepší průbojnost a dosažení vyšší přesnosti na větší vzdálenosti. Zásobníky mívají kapacitu od 10–15 ran u civilních verzí až po 30–50 nebo více u vojenských a bubnových zásobníků.

Historie a nasazení

Samopaly se výrazně rozšířily v první a druhé světové válce a následně v poválečných konfliktech díky své kompaktnosti a schopnosti vést rychlou kratší palbu v blízkých střetnutích. Používají je armády, policie, bezpečnostní složky i civilní sběratelé (v zemích, kde to zákon dovoluje).

Bezpečnost a legislativa

V mnoha státech je držení plně automatických zbraní přísně regulováno nebo zakázáno. Civilní varianty jsou často omezené na poloautomatický režim nebo vyžadují speciální povolení. Při manipulaci se samopalem (stejně jako s jakoukoliv palnou zbraní) platí základní pravidla bezpečnosti: nikdy nemířit na to, co nechcete zničit; udržovat prst mimo spoušť dokud není cíl; mít zbraň zajištěnou a skladovat munici odděleně.

Samopaly jsou účinné v blízkém boji a pro operace vyžadující vysokou palebnou sílu na krátké vzdálenosti, avšak na delší vzdálenosti je jejich přesnost a účinnost omezenější než u útočných pušek nebo kulometů.