Lope de Vega (také Félix Lope de Vega y Carpio nebo Lope Félix de Vega Carpio) (25. listopadu 1562 - 27. srpna 1635) byl španělský barokní dramatik a básník. Ve světě španělské literatury má po Cervantesovi druhou nejlepší pověst a jeho literární tvorba je nepřekonatelná: odhaduje se, že napsal 1 500 až 2 500 plnohodnotných divadelních her, z nichž se do dnešních dnů dochovalo přibližně 425, a množství kratších dramatických a básnických děl.

Byl "Fénixem rozumu" a "Příšerou přírody" Miguela de Cervantese, protože vykonal mnoho práce. Lope de Vega obnovil španělské divadlo, když se o něj lidé začali zajímat. Spolu s Calderónem de la Barcou a Tirsem de Molinou zdokonalil španělské divadlo. Je považován za velkého dramatika a jeho hry se často hrají. Je také jedním ze slavných španělských básníků a spisovatelů.

Život

Lope de Vega se narodil v Madridu v roce 1562. Pocházel z měšťanské rodiny a od mládí projevoval literární nadání. Vzhledem ke svému temperamentu a osobnímu životu byl mnohokrát ve střetu se společenskými normami své doby: měl řadu milostných afér, několik manželství a nemanželské děti. V pozdějších letech přijal duchovní statek a roku 1614 byl vysvěcen na kněze; přesto i po této proměně pokračoval v literární práci. Zemřel v Madridu roku 1635.

Divadelní novátorství a styl

Lope de Vega je považován za hlavního obnovitele a tvůrce tzv. comedia nueva – nového typu španělské divadelní hry. Odklonil se od přísných jednot času, místa a děje, které diktovala klasická pravidla, a vytvořil model rychle se rozvíjející tříaktové kompozice s kombinací tragických i komických prvků. Jeho hry byly psány pro širší publikum: využíval živý jazyk, lidové motivy, napětí, milostné zápletky a témata cti.

Ve své teoretické stati Arte nuevo de hacer comedias (1609) bránil právo dramatika používat volnější dramatickou strukturu a přístup, který lépe odpovídal vkusu diváků a praktickým podmínkám provozu divadel. Díky tomu se stal modelem pro generace španělských dramatiků.

Hlavní díla

Lopeho tvorba zahrnuje stovky her, básní, románů a próz. Mezi nejznámější dramatické tituly patří:

  • Fuenteovejuna – dramatický příběh o kolektivní odplatě a spravedlnosti; téma cti a lidového soudnictví.
  • El perro del hortelano (Pes zahradníka) – komedie o žárlivosti a společenských rozdílech, s typickým humorem a milostnými zápletkami.
  • El caballero de Olmedo – rytířská tragédie s výrazným lyrickým a dramatickým nábojem.
  • La dama boba – komedie o proměně ženy a sociálních očekáváních.
  • Peribáñez y el Comendador de Ocaña – drama o střetu cti, moci a násilí.
  • Castigo sin venganza – tragédie zkoumající morální dilemata a následky pomsty.

Kromě divadelních her psal Lope i poezii (sbírky Rimas), prózu a pastorální romány; mezi jeho prozaická a lyrická díla patří například La Dorotea nebo početné sonety a epigramy.

Vliv a odkaz

Lope de Vega ovlivnil španělské zlaté období literatury (Siglo de Oro) víc než většina jeho současníků. Jeho koncepce dramatu a žánrové inovace položily základy modernímu španělskému divadlu. I když byl kritizován některými teoretiky za porušování klasických pravidel, jeho díla se stala oblíbenými u široké veřejnosti a přežila staletí díky svému dramatickému tempu, lidským postavám a univerzálním tématům.

Vybraná literatura a zdroje

  • Souhrnné monografie a překlady Lopeho děl dostupné v odborných edicích o španělské literatuře 16.–17. století.
  • Studie o comedia nueva a o vlivu Lopeho na Calderóna de la Barca a další autory Siglo de Oro.

Lope de Vega zůstává jedním z nejplodnějších a nejvlivnějších autorů španělské literatury; jeho hry se dodnes inscenují po celém světě a jsou součástí základního repertoáru evropského divadla.