John Joseph „Black Jack“ Pershing (13. září 1860 – 15. července 1948) byl generál armády Spojených států amerických a nejvyšší velitel amerických expedičních sil v první světové válce. Pershing je jedinou osobou, která byla za svého života povýšena do nejvyšší hodnosti, jakou kdy v armádě Spojených států amerických zastávala – do hodnosti generál armád. (George Washington byl do stejné hodnosti povýšen dodatečně výnosem Kongresu z roku 1976, s vyšším seniorátem). Pershing byl držitelem prvního důstojnického služebního čísla Spojených států (O-1) a je považován za mentora generace amerických velitelů, kteří později vedli armádu v Evropě během druhé světové války, mezi které patřili George C. Marshall, Dwight D. Eisenhower, Omar N. Bradley a George S. Patton.

Život a raná kariéra

Pershing se narodil v malém městě Laclede v Missouri. Vystudoval Vojenskou akademii Spojených států v West Pointu, po níž nastoupil do aktivní služby v jízdě. Na počátku své kariéry působil mimo jiné u 10. jízdního pluku, známého jako „Buffalo Soldiers“ (černošští vojáci), což mu později vyneslo přezdívku „Black Jack“. Sloužil ve válkách a expedicích na přelomu 19. a 20. století, včetně španělsko‑americké války a bojů na Filipínách, kde si vybudoval reputaci zkušeného a náročného velitele.

Velel americkým silám v první světové válce

V roce 1917, po vstupu Spojených států do první světové války, byl Pershing pověřen velením American Expeditionary Forces (AEF) v Evropě. Trval na tom, aby americké jednotky bojovaly jako samostatná síla pod americkým velením, a odmítal rozptylování jednotek mezi francouzské a britské armády. Pod jeho vedením proběhly rozsáhlé mobilizační a výcvikové programy, budování zásobovacích a dopravních tras a příprava na velké ofenzivy.

Pod Pershingovým velením se americké síly významně uplatnily v několika rozhodujících operacích, zejména v ofenzivě u Saint-Mihiel a v rozsáhlé ofenzivě Meuse‑Argonne, která byla jednou z největších kampaní s použitím amerických jednotek a přispěla k zlomení německé schopnosti pokračovat v boji.

Po válce, ocenění a odkaz

Po skončení války byl Pershing v roce 1919 povýšen do hodnosti generál armád, čímž získal nejvyšší možnou hodnost v americké armádě. Během své kariéry obdržel řadu amerických i zahraničních vyznamenání za velení a službu. Po válce pokračoval ve veřejné službě, v letech 1921–1924 zastával funkci náčelníka generálního štábu (Chief of Staff) armády Spojených států a v roce 1924 odešel do zálohy.

Pershing napsal své vzpomínky, v nichž popisuje organizaci a průběh amerického zapojení do první světové války. Zemřel 15. července 1948 a je pohřben na Arlingtonském národním hřbitově. Jeho přístup k velení, důraz na přípravu a logistiku a schopnost organizovat velké armádní sbory měly dlouhodobý vliv na americké vojenské vedení a formovaly generaci velitelů, kteří sehráli klíčové role v následujících konfliktech.

Vybrané milníky

  • 13. září 1860 – narození v Laclede, Missouri
  • 1886 – absolvování West Pointu (USMA)
  • 1898–1902 – účast ve španělsko‑americké válce a v bojích na Filipínách
  • 1916 – velení expedice do Mexika při pronásledování Pancho Villy
  • 1917–1918 – velitel American Expeditionary Forces v Evropě
  • 1919 – povýšení do hodnosti generál armád
  • 1921–1924 – náčelník generálního štábu US Army
  • 15. července 1948 – úmrtí; pohřeb na Arlingtonském národním hřbitově

Dědictví: Pershing je připomínán jako klíčová osobnost, která pomohla přeměnit americké ozbrojené síly na dobře organizovanou a schopnou expediční armádu. Jeho důraz na nezávislou americkou operační roli v Evropě, na výcvik a logistiku ovlivnil vedení armády po celé první polovině 20. století.