InterCity 125 byla obchodní značka flotily vysokorychlostních vlaků (HST) společnosti British Rail. Vlak InterCity 125 se skládá ze dvou lokomotiv (tzv. power cars), jedné na každém konci pevné soupravy vozů, a v pravidelném provozu je schopen dosahovat rychlosti 125 mph (přibližně 201 km/h). Společnost British Rail zpočátku nasadila flotilu na Great Western Main Line, na East Coast Main Line, na Cross Country Route a později i na Midland Main Line; soupravy tak obsluhovaly destinace jako Londýn, Bristol, Edinburgh, až po Penzance na jihu a Aberdeen a Inverness na severu. InterCity 125 se stal světovým rekordmanem v rychlosti nejrychlejšího vlaku poháněného naftovým motorem, když v roce 1987 dosáhl absolutní maximální rychlosti 148 mph (238 km/h). Od roku 2017 jsou některé jednotky postupně nahrazovány vlaky třídy 800 v rámci modernizace dálkové sítě.
Vznik a účel
Projekt HST (High Speed Train) vznikl v 70. letech 20. století jako ekonomické řešení pro zvýšení rychlosti dálkové dopravy bez rozsáhlé elektrifikace tratí. Konstrukce kombinovala nové výkonné power cars (později klasifikované jako Class 43) s aerodynamickými patrovými vozy typu Mark 3, které nabízely vyšší komfort, lepší odpružení a nižší hluk než starší vozový park. První stroje byly nasazeny v polovině 70. let a rychle se staly páteří dálkové osobní dopravy na hlavních tratích Británie.
Technické znaky
- Konfigurace: dvě power cars (jedna na každém konci) + pevná souprava vozů (běžně 7–9 vozů).
- Motor a pohon: původně vybaveny dieselovými motory Paxman Valenta; v průběhu let byly některé stroje přestavěny a dostaly modernější motory (např. Paxman VP185 nebo motory MTU) pro lepší spolehlivost a nižší emise.
- Rychlost: pravidelná cestovní rychlost 125 mph (≈201 km/h); v testech rekord 148 mph (238 km/h) v roce 1987.
- Typ vozů: vozy Mark 3, známé pro příjemný jízdní komfort, stabilitu při vysokých rychlostech a klimatizaci/ventilaci u pozdějších verzí.
Provoz a změny v životním cyklu
InterCity 125 sloužil desítky let a v různých obdobích je provozovaly různé železniční společnosti po privatizaci British Rail. Během provozu prošly soupravy několika modernizacemi — vylepšení interiérů, nové livery, přestavby motorů a bezpečnostní úpravy. Díky robustní konstrukci a možnosti modernizace zůstaly některé soupravy v pravidelném provozu i do 21. století, zatímco jiné byly staženy a uchovávány pro nostalgické jízdy nebo nasazeny v regionálních službách.
Rychlostní rekord a význam
Nejvýznamnějším technickým milníkem byl absolutní rekord pro dieselem poháněný vlak: v roce 1987 HST dosáhl 148 mph (238 km/h). Tento výkon potvrdil technologickou vyspělost projektu HST a přispěl k dobré pověsti britského dálkového železničního spojení. InterCity 125 také výrazně zkrátil doby jízd mezi hlavními městy a zlepšil konkurenceschopnost železnice vůči automobilové a letecké dopravě v Británii.
Dědictví a nástupci
InterCity 125 se stal ikonou britských železnic a symbolem éry, kdy bylo dosažení vysokých cestovních rychlostí možné i bez plošné elektrifikace. Od roku 2017 začala implementace programu Intercity Express Programme, který přinesl nové vícečlánkové soupravy tříd 800 (vyrobené firmou Hitachi), jejichž nasazení postupně nahrazuje starší HST jednotky na hlavních linkách. Přesto mnoho HST zůstalo zachováno v provozu, bylo upraveno pro regionální provoz nebo se objevilo v muzejním a nostalgickém provozu.
Shrnutí klíčových faktů
- Typ: High Speed Train (HST), obchodní značka InterCity 125.
- Power cars: Class 43, dvě na oba konce soupravy.
- Provozní rychlost: 125 mph (≈201 km/h).
- Rekord: 148 mph (238 km/h) v roce 1987.
- Nástupci: vlaky třídy 800 v rámci modernizace od roku 2017.
InterCity 125 zůstává významnou kapitolou historie britské železniční dopravy: kombinuje technickou inovaci, dlouhou provozní životnost a silné místo v kolektivní paměti cestujících i železničních nadšenců.
