Hohmannova přenosová dráha
V orbitální mechanice se při Hohmannově přenosové dráze kosmická loď pohybuje mezi oběžnými výškami. Jedná se o metodu, která je z hlediska spotřeby paliva nejúspornější, protože se kosmická loď nesnaží uniknout gravitaci planety a k přenosu využívá eliptickou dráhu.
Loď by musela použít dvě rychlosti, jednu pro vstup na eliptickou dráhu a druhou pro vstup na druhou dráhu.
Simulace Hohmannovy přenosové dráhy
Výpočet
Za předpokladu, že hmotnost kosmické lodi je mnohem nižší než hmotnost obíhající planety, jsou dvě rychlosti, Δ v 1 {\displaystyle \Delta v_{1}}
a Δ v 2 {\displaystyle \Delta v_{2}}. 
lze řešit jako:
Δ v 1 = M G r 1 ( 2 r 2 r 1 + r 2 - 1 ) , {\displaystyle \Delta v_{1}={\sqrt {\frac {MG}{r_{1}}}}\left({\sqrt {\frac {2r_{2}}{r_{1}+r_{2}}}}-1\right),}
Δ v 2 = M G r 2 ( 1 - 2 r 1 r 1 + r 2 ) , {\displaystyle \Delta v_{2}={\sqrt {\frac {MG}{r_{2}}}}\left(1-{\sqrt {\frac {2r_{1}}{r_{1}+r_{2}}}}\,\,\right),}
kde
- M {\displaystyle M}
je hmotnost planety,
- G {\displaystyle G}
je univerzální gravitační konstanta a
- r 1 {\displaystyle r_{1}}
a r 2 {\displaystyle r_{2}}
jsou počáteční a konečná vzdálenost od středu planety.
Aplikace
- Družice lze přesunout do správné výšky pomocí Hohmannovy přenosové dráhy.
- K dosažení Měsíce se používá oběžná dráha LTO (lunar transfer orbit).
- Meziplanetární dopravní síť využívá více než jedno těleso a vyžaduje menší změny rychlosti, a tedy i méně paliva.
