Guayana Esequiba

Guayana Esequiba je název oblasti, kterou si Venezuela nárokuje na západě Guyany. Její rozloha je 159 500 km². Pro Guyanu se tato oblast dělí na šest správních oblastí: Barima-Waini, Cuyuni-Mazaruni, Pomeroon-Supenaam, Potaro-Siparuni, Upper Takutu-Upper Essequibo a Essequibo Islands-West Demerara.

Španělsko vzneslo svůj první nárok na tuto oblast ve zprávě z 10. července 1788:

Bylo zjištěno, že jižní pobřeží Orinoka od bodu Barima, 20 mil více či méně do vnitrozemí, až po potok Curucima, je nízko položené a bažinaté, a proto se celé toto území považuje za neužitečné, protože se na něm nachází jen velmi málo úrodné půdy a téměř žádné savany a pastviny, a proto se k němu nepřihlíží; a tak se za hlavní základnu vezme zmíněný potok Curucima nebo bod řetězu a hřebene ve velkém rameni Imataky, pomyslná čára se povede na jih a jihovýchod po svazích stejnojmenného hřebene, který protínají řeky Aguire, Arature a Amacuro a další, ve vzdálenosti 20 mil, přímo ke Cuyuni; odtud bude pokračovat k řekám Masaruni a Essequibo, rovnoběžně s prameny řek Berbis a Surinama; to je směrová linie trasy, kterou musí sledovat nové osady a navrhované základy.

V roce 1840 si Venezuela nárokovala celou Guyanu západně od řeky Essequibo - 62 % tehdejší Britské Guyany. Velká Británie a Venezuela se po většinu 19. století přely o hranici mezi Britskou Guyanou a Venezuelou. Dne 21. února 1881 navrhla Venezuela v nótě lordu Grenvillovi, tehdejšímu ministru zahraničních věcí Velké Británie, hraniční čáru, která by vycházela z bodu ležícího jednu míli severně od řeky Moruka, vedla odtud na západ k 60. poledníku a podél něj na jih. Tím by okres Barima připadl Venezuele. Venezuelská vláda ve věci, kterou předložila arbitrážnímu tribunálu, změnila svůj nárok na okrsek západně od Essequibo a tvrdila, že hranice by měla vést od ústí řeky Moruka na jih k řece Cuyuni, poblíž místa, kde se stýká s řekou Mazaruni, a pak podél východního břehu Essequibo k brazilské hranici. Británie a Venezuela přijaly rozhodnutí tribunálu v roce 1899.

Venezuela tuto otázku znovu otevřela v roce 1962, čtyři roky předtím, než Guyana získala nezávislost na Velké Británii. Na schůzce v Ženevě v roce 1966 se obě země dohodly, že si vyslechnou nápady zástupce generálního tajemníka OSN ohledně způsobů mírového řešení sporu. Mezi oběma zeměmi a zástupcem generálního tajemníka stále probíhají diplomatické kontakty.

Při uznání nezávislosti Guyany 26. května 1966 Venezuela uvedla:

Venezuela uznává jako území nového státu území, které se nachází na východě pravého břehu řeky Essequibo, a znovu před novým státem a před mezinárodním společenstvím opakuje, že si výslovně vyhrazuje svá práva územní svrchovanosti nad celou oblastí nacházející se na západním břehu výše uvedené řeky. Území Guyany a Essequibo, nad nímž si Venezuela výslovně vyhrazuje svrchovaná práva, je tedy na východě ohraničeno novým státem Guyana, a to střední linií řeky Essequibo, počínaje jejím pramenem až po její ústí do Atlantského oceánu.

Na venezuelských mapách z roku 1970 je celá oblast od východního břehu řeky Essequibo včetně ostrovů na řece označena jako venezuelské území. Na některých mapách je západní oblast Essequibo nazývána "zónou rekultivace".

Otázky a odpovědi

Otázka: Jak se jmenuje oblast, kterou si Venezuela nárokuje na západě Guayany?

Otázka: Jak velkou rozlohu má tento region?

Otázka: Jak je tato oblast rozdělena pro Guyanu?

Otázka: Kdy Španělsko poprvé vzneslo nárok na tuto oblast?

Otázka: Co si Venezuela původně nárokovala v roce 1840?

Otázka: Jakou hraniční linii navrhla Venezuela v roce 1881?

Otázka: Jaké dohody bylo dosaženo mezi Velkou Británií a Venezuelou v roce 1899?

Hledání podle dopisu