Tomášovo evangelium (nebo Evangelium podle Tomáše, koptsky: p.euaggelion p.kata.cwmas) je text, který vznikl v době formování tradic kolem Nového zákona. Je řazen mezi apokryfy. Byl nalezen v roce 1945 v egyptském Nag Hammádí jako součást větší sbírky rukopisů.
Rukopis má podobu kodexu v tzv. koptské vazbě a je téměř kompletní. Na rozdíl od čtyř kanonických evangelií nejde o narativní vyprávění, ale o sbírku krátkých výroků a dialogů připisovaných Ježíši. Text obsahuje 114 výroků (tzv. logií). Mnohé výroky mají paralely v kanonických evangeliích nebo v hypotetickém „Q“ zdroji; některé byly před nálezem kodexu pro vědce neznámé. Žádná z velkých křesťanských tradic Tomášovo evangelium nepřijímá do kánonu.
Objev a rukopis
Kodexy z Nag Hammádí byly objeveny koncem roku 1945 u města Nag Hammádí v horním Egyptě. Nález obsahoval třináct kodexů s různými spisy, přepsanými do koptské podoby pravděpodobně ve 3.–4. století n. l. Tomášovo evangelium je jedním z nejznámějších z těchto kodexů. Rukopis je psán v koptštině a představuje překlad nebo přepis staršího materiálu. Paleografické a kodikologické znaky ukazují na dataci koptského rukopisu do 4. století, zatímco původní jádro textu může být starší.
Obsah a charakter textu
Evangelium podle Tomáše není narativní biografií Ježíše, ale sbírkou krátkých výroků (logií). Některé z nich jsou prudce enigmatické a zaměřují se na vnitřní poznání a přímý přístup k božstvu; jiné připomínají učení známá z Matouše, Marka nebo Lukáše. Struktura textu nepoužívá chronologii činů, ale formu samostatných výroků, z nichž mnohé začínají formulací „Ježíš řekl…“.
Datování a původ
Otázka, kdy byl původní text sepsán, je předmětem odborné diskuse. Návrhy sahají od poloviny 1. století až do počátku 2. století. Mnozí badatelé považují původní sbírku výroků za starší textovou tradici, která se vyvíjela vedle tradic, z nichž vznikla kanonická evangelia. Jazykové a tematické rysy naznačují, že původní text mohl být sepsán v řečtině a později přeložen do koptštiny.
Vztah k dalším evangeliím a tradicím
- Mnohé výroky v Tomášově evangeliu mají paralely v synoptických evangeliích; to ukazuje na společné tradice nebo sdílené ústní prameny.
- Některé výroky jsou zcela unikátní a obsahují prvky, které někteří badatelé interpretují jako blízké gnostickému myšlení — důraz na skryté poznání (gnózi) a vnitřní prozření.
- Jiní učenci zdůrazňují, že text není výhradně gnostický; obsahuje široké spektrum vrstev a mohl vzniknout v prostředí raně křesťanské plurality názorů.
Význam pro bádání
Tomášovo evangelium má pro historiky a teology velký význam, protože ilustruje, jak rozmanité bylo rané křesťanství. Poskytuje dodatečné svědectví o tom, jaká učení o Ježíši kolovala mezi různými komunitami. Pro historiky Ježíše představuje možné, nezávislé svědectví některých jeho výroků, a proto se používá při porovnávání tradic a rekonstrukci raného učení.
Interpretace a kontroverze
Interpretace textu se liší: někteří badatelé vidí v Tomášově evangeliu dílo silně ovlivněné gnostickými představami, jiní ho považují za sbírku raných, možná autentických výroků Ježíše bez přímého gnostického zbarvení. Diskuse se týká také otázky, zda jsou některé pasáže mystickým výkladem křesťanského poselství, nebo zda jde o pozdější redakce a doplňky.
Kanonické postavení a recepce
Tomášovo evangelium nebylo nikdy součástí oficiálního křesťanského kánonu žádné velké větve křesťanství. Po objevu v roce 1945 vyvolalo intenzivní odbornou i veřejnou pozornost, mnohé novodobé překlady a komentáře a širší diskusi o povaze raně křesťanských pramenů. Přesto zůstává v současném křesťanském životě spíše studijním a historickým pramenem než liturgickým textem.
Stručně: Tomášovo evangelium je sbírka 114 výroků připsaných Ježíši, nalezená v Nag Hammádí. Nabízí cenný pohled do rozmanitosti raného křesťanství a pokračuje být předmětem výzkumu i debat o původu a povaze časných křesťanských tradic.