Geber
Abú Músa Džábir ibn Haján (arabsky: جابر بن حيان) (asi 721-815), známý také pod latinizovaným jménem Geber, byl významný perský chemik, alchymista, lékárník, filozof, astronom/astrolog, lékař a fyzik. Bývá také označován za "otce chemie". Ibn Hajánovi se připisují zásluhy za zavedení experimentální metody do alchymie a za vynález řady důležitých postupů, které se dodnes používají v moderní chemii, jako je syntéza kyseliny chlorovodíkové a dusičné, destilace a krystalizace. Jeho původní díla jsou vysoce esoterická a pravděpodobně zakódovaná, i když dnes nikdo neví, o jaký kód se jedná. Navenek se jeho alchymistická kariéra točila kolem propracované chemické numerologie založené na souhláskách v arabských názvech látek a konceptu takwinu, umělého vytváření života v alchymistické laboratoři.
Geber, 721-815
Otázky a odpovědi
Otázka: Kdo je Džábir ibn Ḥaján?
Odpověď: Džábir ibn Ḥajján (arabsky: ַָּׁ ָה ֽםַה; latinsky: Geber) byl autorem velkého množství spisů v arabštině, souhrnně známých jako Džábirův korpus.
Otázka: Jaká témata jsou obsažena v Džábirském korpusu?
Odpověď: Nejdůležitějšími tématy, kterými se tyto spisy zabývají, jsou alchymie, kosmologie, numerologie, astrologie, medicína, magie, mystika a filozofie.
Otázka: Co Džábírovy spisy poprvé poskytly?
Odpověď: Džábírovy spisy poprvé poskytly vysvětlení, jak vyrobit anorganickou látku (chlorid amonný) z organických látek (jako jsou rostliny, krev a vlasy).
Otázka: Je pravděpodobné, že všechna díla připisovaná Džábiru napsala jedna osoba?
Odpověď: Moderní učenci pochybují, že všechny práce připisované "Džábiru" napsal jeden člověk. Pravděpodobnější je, že se jednalo o pseudonym používaný skupinou spisovatelů.
Otázka: Jak ovlivnily překlady do latiny raně novověké chemiky, jako byl Robert Boyle?
Odpověď: Překlady některých Džábirových arabských spisů do latiny (například "Kniha milosrdenství" a "Kniha sedmdesáti") vznikly ve středověku. V Evropě 13. století začal anonymní spisovatel zvaný pseudo-Geber pod jménem Geber vydávat nové spisy o alchymii. Ještě v 17. století lidé četli jeho dílo Summa perfectionis magisterii, které mělo vliv na raně novověké chemiky, jako byl Robert Boyle (1627-1691).
